Článek popisuje zvláštnosti příjmu potravy, trávení, zastoupení jednotlivých enzymů a makronutrientů. Jsou zde uvedeny rozdílnosti hladovění a stresového hladovění. Pozornost je věnována i nutriční genomice, která si klade za cíl dosažení optimálního dietního režimu tak, aby byly respektovány potřeby výživy, aktuální zdravotní stav, ale především genetické dispozice, s cílem zabránit vzniku civilizačních onemocnění a přispět k jejich efektivnější terapii.
A. Zpracování a trávení potravy
Plnohodnotné krmivo pro psa musí zabezpečit dostatečný přísun energie a vyvážený poměr jednotlivých nutrientů (bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny, minerálních látek a vitaminů). 1 Testování kvality krmiva je prováděno úředně stanovenými orgány, např. AAFCO (Association of American Feed Control). 1
Většina predátorů se živila, a dodnes se živí masem, ale jen u psovitých šelem nacházíme od počátku vývoje sekodontní zuby určené k trhání – hryzání masité potravy (horní třenový zub P4 a první dolní stolička M1 tzv. dentes sectory - trháky). Těsně pod korunkou je val (cingulum), který slouží k uchopení a trhání masité potravy a následně dochází k hltání a polykání ve velkých kusech (obr. 1). V dutině tlamní (mordě) může být prvotní příčina hladovění z důvodu zánětu (gingivitídy spojené s parodontitidou a zubním kamenem, apod.) a následným přerůstáním patogenní mikroflóry. Onemocnění dutiny tlamní považujeme za civilizační onemocnění (až 60 % psů), převážně malých plemen. Trávení neprobíhá v mordě (jak je mylně uváděno v mnoha literárních sděleních). Narozdíl od člověka a prasete, sliny masožravců neobsahují ptyalin (α-amylázu), který se podílí na štěpení škrobu. 1
V mordě je mucin (viskozita krmiva) a lysozym (baktericidní účinek). Sliny mají pH = 7,56 a slouží jako lubrikant. Zažitina je transportována do žaludku, kde je zčásti natrávena žaludeční šťávou (pH = 1 – 2), dále obsahuje trávicí enzymy pepsin, chymázu, katepsin a lipázu.
Obr. 1 – Trháky – P4v horní čelisti a M1 v dolní čelisti, střižná
a třecí plocha k utrhnutí masité potravy, cingulum – pod krčkem
val k uchopení potravy (foto F. Špruček)
Enzymy štěpící bílkoviny jsou proteinázy (štěpí až na α-aminokyseliny). Pepsin se aktivuje kyselinou chlorovodíkovou. Ze žaludku je zažitina pasážovaná do tenkého střeva, kde probíhá hlavní část trávení a absorpce. Žluč v procesu trávení zajišťuje emulzifikaci tuků, rozpouští mastné kyseliny, napomáhá při vstřebávání vitamínů A, D, E a K a neutralizuje kyselý chymus ze žaludku. Pankreatická šťáva obsahuje trypsin a chymotrypsin (štěpí bílkoviny), amylázu (štěpí škrob až na jednoduché cukry) chybí u mláďat do stáří jednoho týdne. Střevní šťáva obsahuje enzymy erepsin, nukleázu, sacharázu, maltázu, laktázu (její aktivita klesá s věkem zvířete), enterokinázu a lipázu. Zbytky nestrávené potravy jsou pasážovány do tlustého střeva, zde dochází ke vstřebávání vody a některých minerálních látek a k rozkladu nestrávených aminokyselin.
Etiopatogeneze v procesu zpracování jednotlivých makronutrientů z potravy
1. Sacharidy stimulují v b-buňkách Langherhansových ostrůvků uvolňování inzulínu (cestou glykémie) do krevního oběhu a tím mění poměr hlavních regulátorů metabolismu sacharidů, INZULIN: GLUKAGON = 73 : 1 (ANABOLISMUS) 2. Glukóza, přijatá potravou, je ihned spotřebována oxidací v buňkách, v této fázi je hlavním zdrojem energie (50 – 60 %)
C6H12O6 + 6O2 => 6O2 + 6H2O + ENRG.(2,82 MJ). 1,3
Další příjem glukózy v potravě je použit k syntéze glykogenu v játrech. 4 Zásoby glykogenu se tvoří i v příčně pruhovaném svalu a je využitelný pouze pro svalovou potřebu (chybí enzym pro uvolnění glukózy do krevního oběhu). Při dalším zvýšení příjmu glukózy v potravě se intermediálním metabolismem mění na neutrální tuky, které se ukládají v tukové tkáni (syntéza triglyceridů v tukové tkáni). 5
2. Lipidy příjme organismus v potravě ve formě triglyceridů 96 % a cholesterolu 4 %. Triglyceridy (TG) jsou použity jako zdroj energie pro svaly a myokard. 6 Přebytečné množství TG je opět uloženo do zásob v tukové tkáni. Při tukové dietě mají játra zvýšenou schopnost využití volných mastných kyselin (NEMK) a tvoří i více ketolátek, které jsou pak ve větší míře metabolizovány i kosterními svaly. 7
3. Proteiny – neexistují žádné zásoby bílkovin, existují pouze AK (stavební kameny), které jsou zabudovány do bílkovin. 8 Volné AK jsou krví transportovány od místa svého vzniku do místa potřeby. Při příjmu potravy bohaté na bílkovinu se tvoří v jaterní tkáni více močoviny Deaminací lze odštěpit -NH2 z AK a dusík je v játrech přeměněn na ureu a vyloučen močí. Dochází k poklesu syntézy proteinů. Změny v cílových tkáních jsou spojeny:
•- se změnami aktivní a neaktivní formy enzymů katalyzujících metabolické reakce
•- se změnami v absolutním množství enzymů
•- s působením aktivátorů nebo inhibitorů enzymové aktivity
•- se změnami kinetických vlastností enzymů. 9
Často se jedná o kombinaci uvedených mechanismů. Organismus se adaptuje i na časový průběh příjmu potravy a na rozložení množství přijaté potravy. Při příjmu potravy do sytosti (ad libitum) se snižuje efektivnost jejího využití, naopak častější příjem menšího množství potravy je výhodnější. V praxi se většinou toto pravidlo nedodržuje.
B. Fyziologická a patologická odpověď na hladovění
1. Krátkodobé hladovění: (jeden až dva dny)
Za předpokladu že ve střevech není potrava, začne glykémie klesat, sníží se syntéza a uvolňování inzulínu a v krevním séru začne klesat poměr INZULIN: GLUKAGON = 3 : 1 (KATABOLISMUS). Vzestup hladiny glukagonu navodí glykogenolýzu (glykogen je štěpen a spotřebován jako zdroj energie – mozek, erytrocyty). Glukagon je schopen vytvářet glukózu z necukerných zdrojů – glukoneogenezí. Pokles hladiny inzulínu (který ochrání buňky), vede k nastartování proteolýzy ve svalech. Uvolňují se aminokyseliny (AK), které jsou oxidovány a spotřebovány jako zdroj energie (toto se děje v omezeném množství). Aktivuje se lipolýza, uvolňují se MK a glycerol, jako zdroj energie v jednotlivých buňkách. Výsledkem je udržení normální glykémie v krvi (glukóza je zdroj energie hlavně pro CNS, erytrocyty a ledviny). Cílem těchto dějů, je udržení glykémie ve fyziologickém rozmezí 3,5 – 5,5 mmol/l pro normální funkci mozku, jinak by docházelo k hypoglykemickému komatu.
2. Dlouhodobé hladovění: (více jak dva dny)
Jiné mechanismy k překonání zátěže:
- utilizace jaterního glykogenu – krátkodobý zdroj energie
- utilizace svalového glykogenu
- utilizace tukových zásob – hlavní zdroj energie
- utilizace bílkovin – pozor na multiorgánové selhání, zvyšuje se proteolýza => nemoc => smrt
- snížení klidového energetického výdeje asi o 40 %, hlavním zdrojem není glukóza, ale tukové zásoby
Dlouhodobé hladovění znamená nastartování lipolýzy,10 uvolnění volných MK a glycerolu, které jsou zdrojem energie pro játra, svaly, myokard. Z volných MK se procesem b -oxidace v játrech vytváří (Ac-CoA) ketolátky, které se při dlouhodobém hladovění stávají energetickým zdrojem pro mozek (neuron se při dlouhodobém hladovění přeorientuje z glukózy na ketolátky a to umožní jeho přežití). Proteolýza je utlumena (stanovení obsahu dusíkatých látek v moči) z 10g/den pokles o 60 % tj. 4g/den. Zvýší se glukoneogenéze, syntéza z tukových zdrojů, která slouží jako zdroj energie pro erytrocyty. Cílem těchto adaptačních dějů je chránit bílkovinu těla, protože deplece bílkovin znamená orgánovou dysfunkci – nemoc – smrt.
Dlouhodobé hladovění se projeví:
•- ztrátou tělesného tuku
•- oslabením kosterního svalstva – hubnutí
•- celkovou slabostí – rozvíjí se marasmus (u mláďat), u dospělých proteoenzymatická malnutricie
Dlouhodobé hladovění vyžaduje přesnou hormonální a nervovou regulaci. Hypotalamus reguluje štítnou žlázu, nadledviny a endokrinní pankreas. Ve štítné žláze se tvoří stále stejné množství T4, který se v tkáních přemění v neúčinnou reverzní formu rT3 (ne T3), na receptorech nevyvolává dostatečnou odezvu a tím klesá spotřeba O2 a energie s poruchou termogeneze – hypotermie. Nadledviny vytváří menší množství katecholaminů (adrenalin, noradrenalin), které vedou k bradykardii, hypotenzi a poklesu teploty.
3. Stresové hladovění (maladaptace)
Je to jiný patobiochemický proces než u dlouhodobého hladovění. Stres je vyvolán jakýmkoliv poškozením organismu – úrazem (polytrauma), nádorové onemocnění, septické stavy apod. Na každé poškození reaguje organismus zánětlivou odpovědí. Pes není schopen přijímat adekvátní množství potravy a kombinace stresu a hladověn vytváří stav stresového hladovění. Na těžké onemocnění (zánět) – doprovázené hladověním má organismus dvě větve odpovědí:
•- aferentní nervovou stimulaci, reakce vegetativní složky CNS na poškození
•- uvolnění mediátorů zánětu – cytokinů z poškozené tkáně
To vše vede k neuroendokrinní stresové reakci z maladaptací (hladověním), na kterou není organismus adaptován a může způsobit i smrt, bez ohledu na primární příčinu poškození. Neuroendokrinní stresová reakce má dvě základní charakteristiky:
Neurogenní regulace probíhá z prodloužené míchy, kde se aktivizuje sympatikus.
Endokrinní regulace probíhá od hypotalamu (CRH) přes hypofýzu (ACTH) do periferních endokrinních žláz (nadledvin, endokrinního pankreatu apod.).
Projevy stresového metabolismu:
•1. hypermetabolismus, zvýšený bazální metabolismus (na rozdíl od hladovění a dlouhodobého hladovění, kde energetický metabolismus klesá)
•2. negativní dusíková bilance, ztráty močí se zvýšily 3 – 5x. Hypoalbuminémie (na rozdíl od hladovění, kde je normoalbuminémie)
•3. inzulinorezistence a v důsledku toho hyperinzulinémie (neodpovídání periferních tkání na působení inzulínu – tukové tkáně, svalů a jaterního parenchymu)
•4. hyperglykémie (na rozdíl od hladovění, kde je normo až hypoglykémie)
•5. retence vody a minerálů – otoky s následným zvýšením hmotnosti (narozdíl od hladovění, kde dochází k hubnutí)
Stresové hladovění je odstartováno těžkým poraněním nebo onemocněním, provázené zánětem a následným hladověním. V rámci hypermetabolismu stoupá anabolismus, ale mnohem více katabolismus (organismus má tzv. „katabolické ladění"). Katabolismus znamená zvýšenou lipolýzu, proteolýzu ve svalech, zatímco anabolismus neznamená syntézu bílkovin tělu vlastních pro stavbu a remodelaci orgánů, ale syntézu cytokinů v tkáních a proteinů akutní fáze v játrech. Tyto děje vedou ke zvýšené spotřebě O2, bílkovin a energie a spolu s negativní dusíkovou bilancí dochází k poškozování jednotlivých orgánů.
Negativní dusíková bilance znamená, že se štěpí bílkoviny, které jsou bez náhrady rozpuštěny. Dusík se ve formě urey a kreatininu dostává do moče, kde ho můžeme stanovit. Negativní N-bilance se zvýší ztrátou močí z 10g/den na 30 – 50g/den. V první fázi se katabolizují viscerální bílkoviny (kolující v krvi – bílkovinné nosiče, enzymy aj.), ty jsou rychlým pohotovým zdrojem energie a aminokyselin. Také se štěpí bílkoviny ve svalech – zvýšená proteolýza. Tímto dějem jsou rychle získávány AK a energie pro hojení poranění (trauma, popáleniny, fraktury apod.). Dále se syntetizují akutní proteiny v játrech a cytokiny v poškozené tkáni, CRP (C-reaktivní protein), složky komplementu C3, C4, TNF-α (tumor necrosis factor α), interleukin 1 (Il-1) a interleukin 6 (Il-6). Glukóza se vytváří v játrech (glukoneogenese), a protože nejsou jiné zdroje, použije se alanin z příčně pruhovaného svalu. T-lymfocyty pracují na bázi glutaminu (glutamin je nejčastěji zastoupená aminokyselina v organismu). 11 Při stresovém hladovění je nedostatek glutaminu, a proto je uvolňován ze svalových bílkovin.
Inzulinorezistence je charakterizována sníženým transportem glukózy (nemůže vstupovat do buněk) a neodpovídání periferních tkání. Do mozku se glukóza dostává bez přispění inzulínu a tomu přispívá zvýšená endokrinní produkce glukózy (glykogenolýzou a glukoneogenezí) s hyperglykemií. Dojde ke stimulaci a zvýšené tvorbě inzulínu v b -buňkách Langherhansových ostrůvků, který nemůže na periférii fungovat a dochází k hyperinzulinémii. Hladina glukózy v krvi je vysoká např. 15 – 20 mmol/l přesto že je vysoká hladina inzulínu. Inzulinorezistence může být protilátkového, receptorového a postreceptorového typu. Poslední jmenovaný typ je charakteristický právě pro metabolický syndrom. Je inhibována lipolýza, tuková tkáň uvolňuje volné mastné kyseliny, které dále zhoršují inzulinorezistenci a játra produkují větší množství glukózy.
Na retenci vody a sodíku působí cytokiny, které zvyšují propustnost kapilár (působí na mikrocirkulaci). Uvolňují se další stresové hormony (ADH, aldosteron), které zadržují vodu a sodík v extracelulárním prostoru, který expanduje a dochází ke vzniku otoků. Voda se může hromadit také v preformovaných dutinách – perikard, peritoneální a pleurální dutina. Pacient, který hladoví, paradoxně přibírá na váze v důsledku retence extraceluární tekutiny, dochází k hypovolemii a hypotenzi.
Kompenzační reakce (neuroendokrinní) poskytují organismu dostatek energie a AK z endogenních zdrojů, protože přísun potravy je zastaven.
Klinické projevy a důsledky hladovění
•1. Každá buňka potřebuje přísun energie, makro a mikronutrientů., Deficit potravy se může projevit na fungování buňky orgánově specifickým způsobem. Při dlouhodobém hladovění dochází k depresivním změnám chování, upjatosti na přísun potravy. Naopak deprese vyvolává nechuť k jídlu, což má za následek prohlubování hladovění. 12
•2. Kardiovaskulární funkce – dochází k odbourávání bílkovin myokardu, ten je oslaben, dochází k hypotenzi, kolapsu.
•3. Deficit minerálů v potravě vede k srdeční arytmii, svalovým křečím apod.
•4. Respirační funkce – dochází k oslabení dýchacích svalů, k nedostatečné respiraci – respirační insuficienci.
•5. Trávící trakt má důležitý vztah k malnutricii, sliznice tlustého i tenkého střeva je vyživována z velké části z lumenu střeva (nutriety z potravy) nikoliv nutritivním krevním oběhem. Při dlouhodobém hladovění dochází k atrofii střevní sliznice (redukce klků a krypt). Hrozí nebezpečí prolomení střevní bariéry s následkem endotoxinového šoku, bakteriémie, sepsi a smrti. Deficit trávících enzymů (v důsledku deficitu bílkovin) má za následek omezenou produkci trávící šťávy. Změny slizniční mikroflóry mají za následek přerůstání bakterií, které jsou za fyziologického stavu potlačovány. Dále dochází k poruše termoregulace – hypotermii. 13
•6. Každý malnutriční (hladový) organismus, je současně imunosuprimovaný, a to jak ve smyslu poruch buněčné tak i humorální imunity.
•7. V důsledku malnutricie dochází k poruchám růstu mláďat (retardaci růstu kostí) a pohlavního vyzrávání.
C. Nutrigenomika
Nutriční genomika (nutrigenomika) je nový vědní obor, který zkoumá, jak látky obsažené v potravě ovlivňují rovnováhu mezi zdravím a nemocí skrze interakci s genetickou výbavou (genomem) jedince. Látky obsažené v potravě působí přímo či nepřímo na genom organismu a mění jeho strukturu či genovou expresi (aktivitu genů). Za určitých okolností může být dieta významným rizikovým faktorem pro vznik onemocnění. Vliv diety na rovnováhu mezi zdravím a nemocí může záviset na genetické výbavě každého jednotlivce. Změna stravovacích návyků jak zvířat, tak i lidí, založená na znalosti konkrétního nutričního stavu a potřeb genotypu, může být využita k prevenci, zmírnění nebo léčení chronických nemocí.
Nutrienty sledují působení nutričních složek na genofond. Složky potravy jsou trvale přítomné a ovlivňující funkci všech buněk. Většina genomů je identická, za všechny rozdíly odpovídá pouze 0,1 % variací (barva očí, výška apod.), je zodpovědná za dopad rizikových faktorů. Působí na kombinaci genů s různou účinností a tím je dána individuální variabilita. Pokud jde o kvantitativní složení genů, vzhledem k působení vnějších činitelů, které určují jejich expresivitu, bude uniformní. Dnes jsou známy receptory základních složek potravy, které jsou schopny přeměnit práci genomů, vyvolat expresi specifických genů a podřídit celý buněčný metabolismus.
1. Receptory pro masné kyseliny (MK)
Základními receptory pro MK jsou PPARs (Peroxisome proliferator activated receptors) – receptory aktivované peroxizomovými proliferátory.Vazebný protein pro MK je jednak jejich receptorem, ale i kofaktorem. NF-kappa B, je neomezeně pleotropní transkripční faktor, jehož jednou složkou je gen časné fáze. HNF-4 (hepatic nuklear factor), který může být stimulován i inhibován. 14Vazebný protein, který se váže na DNA, je odpovědný za přímé účinky sacharidů na genom. Množství glukózy v buňce přímo „zapíná a vypíná" kombinaci genů a ve spolupráci s MK zásadně ovlivňuje metabolismus buňky (schéma 1).
Schéma 1 – Intracelulární receptory mastných kyselin
2. Receptor sacharidů
Glukóza není ligandem, pro účinný regulátor genů. Je to xylulóza 5 fosfát, která je na boční cestě (pentózový zkrat) při metabolismu glukózy. 15 Právě tam je produkován jeden z nejúčinnějších metabolických regulátorů na enzymové úrovni, ale především na úrovni genové. Aktivuje fosfatázu, typ PP2A (protein phosphatase 2 A), která defosforiluje vazebný protein ChREBP (carbohydrate responsive element-binding protein), 16 Ten se translokuje do jádra a obsazuje příslušné vazebné sekvence v promotorech genů odpovídajících na lipogenézu. Jsou zde i jiné systémy, které monitorují stav energie v buňce, popř. vnější signalizace buňky. PKA (protein kinase A) je odpovědná za signalizaci glukagonu. Různé smyčky katecholaminů regulují vazebný protein a expresi genů (schéma 2).
Schéma 2 – Intracelulární receptor sacharidů, ChREBP (carbohydrate responsive element-binding protein)
3. Receptory aminokyselin
Známe buněčné receptory, které se uplatňují v přesné regulaci genové exprese aminokyselin (AK). Struktura v signálních cestách mTOR (mammalian target of rapamycin) byla původně objevena jako vazebná molekula pro rapamycin, což je savčí obdoba této cílové struktury. 17 mTOR vede k přeměně, ovlivnění a expresi celé řady genů (schéma 3).
Schéma 3 – Intracelulární receptory aminokyselin, mTOR (mammalian target
of rapamycin
Závěr
Ještě před dvaceti lety málo kdo pochyboval o tom, že pes je masožravec. V posledních letech je tato otázka živě diskutována, zda pes je opravdu masožravec nebo všežravec. Vědecká společnost s rozvojem krmivářského průmyslu polarizovala laickou veřejnost na dva tábory. Často nejednotný výklad racionální výživy psů má za následek nevyvážený příjem makro a mikronutrientů. Právě kvalitativní deficit potřebných nutrientů a nadbytek nepotřebných složek potravy vede k mnohem častější metabolické poruše – obezitě. V úvodu sdělení jsou uvedeny specifické rozdíly v příjmu a trávení potravy u psů. Je na zvážení každého veterinárního lékaře, jak bude informovat majitele o problematice vhodné výživy pro jejich miláčky.
Regulace buněčných pochodů a genová exprese je přímo závislá na složení jednotlivých nutrientů v potravě. Buňka musí mít dostatek energie (ATP), stavební kameny pro resyntézu svých proteinů a pro obnovu membrán. Teprve potom může odpovídat na podněty zvnějšku, na hormonální podněty, nebo na podněty z centrálního nervového systému. Se stresovým hladověním se setkáváme v našich ordinacích často, aniž bychom si to uvědomovali. Stres je vyvolán jakýmkoliv poškozením organismu, na které reaguje zánětlivou odpovědí. Pes není schopen přijímat adekvátní množství potravy a kombinace stresu a hladovění vytváří stav stresového hladovění – maladaptaci. Krátkodobě dokážeme terapeuticky stimulovat oxidaci MK, glykolýzu PPAR stimulátory, které jsou využívány v léčbě hyperlipidemií nebo diabetu 2. typu. Pokud nabídka substrátu buňkám trvá (v genové expresi mají přednost), potlačí a oslabí vliv našich terapeutických zásahů. Buňky se vrátí k původnímu genotypu, který je vynucen nutrienty. Buňku můžeme „přepnout" do lepších funkcí, když ji nabídneme substráty, pro které se miliony let vyvíjela.
Rozvíjející se obor nutriční genomiky bude mít v krátké době významné místo v běžné klinické vetrinární praxi. Konečným cílem je dosažení optimálního dietního režimu pro konkrétního jedince, respektování kvantitativní a kvalitativní potřeby výživy, sledování aktuálního zdravotního stavu, ale především genetické dispozice s cílem zabránit vzniku civilizačních onemocnění a přispět k jejich efektivnější terapii.
Literatura:
•1. Gross, K. L., Wedekind, K. J., Cowell, CH. S. In: Hand, Thatcher, Remillard, Rondebush: Small Animal Clinical Nutrition, 4th Edition., Mark Moris Institute 2000:31-66.
•2. British Nutrition Foundation. Complex Carbohydrates in Foods. New York, NY: Van Nostrand Reinhold, 1990.
•3. Camire, M. E., Camire, A., Krumhar, K. Chemical and nutritional changes in foods during extrusion. Critical Reviews in Food. Sci Nutr 1990;29:35-57.
•4. Roberfoid, M., Gibbon, G. R., Delzenne, N. The boichemistry of oligofructose, a nondigestible fiber: An approach to calculate its caloric value. Nutr Rev 1993;51:37-146.
•5. Yamishita, K., Kakai, K., Itakura, M. Effects of fructo-oligosaccharides on blood glucose and serum lipids in diabetic subjects. Nutr Res 1984;4:961-966.
•6. National Research Council. Nutrient Requirements of Dogs. Washington, DC: National Academy Press, 1985.
•7. Silvio, J. S., Hormon, D. L., Gross, K. L. et al. Nutrient digestibility in dogs fed differing fiber types (abstract). J Anim Scien 1996:74 (Suppl)-187.
•8. Mathews, D. M. Protein digestion and absorption. In: Protein Absorption, Development and Present State of the Subject. New York, NY: Wiley-Liss, Inc, 1991:119-145.
•9. Miller, D. S., Payne, P. R. A theory of protein metabolism. J Theor Biol 1963;5:398-411.
•10. Aidse, H. F., Bennett, M. J., Coon, E. et al. Lipid metabolism of puppies as affected by kind and amount of fat and of dietary carbohydrate. J Nutr 1965;86:271-280.
•11. Souba, W. W., Klimberg, V. S., Plumley, D. A. et al. The role of glutamine in main taininga healthy gut and supporting the metabolic response to injury and infection. J Surg Res 1990;48:383-391.
•12. Lewis, L. D., Morfia, M. L., Morfia, L. W. In: Hand, Thatcher, Remillard, Rondebush: Small Animal Clinical Nutrition III. Anorexia, Inanitio, and Criticl Care Nutrition, Mark Moris Institute1987; 5:11-14.
•13. Lewis, L. D., Morfia, M. L., Morfia, L. W. In: Hand, Thatcher, Remillard, Rondebush: Small Animal Clinical Nutrition III. Dos – Feeding and Care, Mark Moris Institute1987; 3:2-31.
•14. Dupluj, E., Forest, C. Is there a single mechanism for fatty acid regulation of gene transcription? Bioch Pharm 2002;64:893-901.
•15. Veech, R. L. A humble hexose monophosphate pathway metabolite regulates short-and long-term control of lipogenesis. Proc Natl Acad Sci U S A 2003:5578-5580.
•16. Dentic, R., Girard, J., Postic, C. Carbohydrate responsive element binding protein (ChREBP) and sterol regulatory element binding protein-1c (SREBP-1c): two key regulators of glucose metabolism and lipid synthesis in liver. Biochim 2005;87:81-86.
•17. Soliman, R. L. The mammalian target of rapamycin signaling network and gene regulation. Cur Opin Lipidol 2005;16:317-323.
Adresa autora:
MVDr. František Špruček, Ph.D.
Klinika pro psy a kočky
Tylova 3
779 00 Olomouc
Žádné komentáře:
Okomentovat