Přednáška "Je výživa psů v souladu s fyziologií trávení?" Odry - areál firmy PHRAMED, s.r.o.

Powerpointová prezentace z přednášky "Je výživa psů v souladu s fyziologií trávení?" 15.3.2013 Odry - areál firmy PHRAMED, s.r.o. Ke stažení zde.

Rozhlasová relace

Rozhlasová relace ČESKÝ ROZHLAS OLOMOUC, jednou za 14 dní poslouchejte rozhlasovou relaci v pátek od 10 hod. Je zde živý vstup, kde se můžete ptát na problémy kolem zdraví zvířat vet. lékaře MVDr. Františka Špručka, Ph.D.

Trávení a etiopatogeneze výživy psů – stresové hladovění, vliv potravy na genovou expresi – nutrigenomika – review

Článek popisuje zvláštnosti příjmu potravy, trávení, zastoupení jednotlivých enzymů a makronutrientů. Jsou zde uvedeny rozdílnosti hladovění a stresového hladovění. Pozornost je věnována i nutriční genomice, která si klade za cíl dosažení optimálního dietního režimu tak, aby byly respektovány potřeby výživy, aktuální zdravotní stav, ale především genetické dispozice, s cílem zabránit vzniku civilizačních onemocnění a přispět k jejich efektivnější terapii.

A. Zpracování a trávení potravy

Plnohodnotné krmivo pro psa musí zabezpečit dostatečný přísun energie a vyvážený poměr jednotlivých nutrientů (bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny, minerálních látek a vitaminů). ¹ Testování kvality krmiva je prováděno úředně stanovenými orgány, např. AAFCO (Association of American Feed Control). ¹

Většina predátorů se živila, a dodnes se živí masem, ale jen u psovitých šelem nacházíme od počátku vývoje sekodontní zuby určené k trhání – hryzání masité potravy (horní třenový zub P⁴ a první dolní stolička M₁ tzv. dentes sectory - trháky). Těsně pod korunkou je val (cingulum), který slouží k uchopení a trhání masité potravy a následně dochází k hltání a polykání ve velkých kusech (obr. 1). V dutině tlamní (mordě) může být prvotní příčina hladovění z důvodu zánětu (gingivitídy spojené s parodontitidou a zubním kamenem, apod.) a následným přerůstáním patogenní mikroflóry. Onemocnění dutiny tlamní považujeme za civilizační onemocnění (až 60 % psů), převážně malých plemen. Trávení neprobíhá v mordě (jak je mylně uváděno v mnoha literárních sděleních). Narozdíl od člověka a prasete, sliny masožravců neobsahují ptyalin (α-amylázu), který se podílí na štěpení škrobu. ¹

V mordě je mucin (viskozita krmiva) a lysozym (baktericidní účinek). Sliny mají pH = 7,56 a slouží jako lubrikant. Zažitina je transportována do žaludku, kde je zčásti natrávena žaludeční šťávou (pH = 1 – 2), dále obsahuje trávicí enzymy pepsin, chymázu, katepsin a lipázu.

Obr. 1 – Trháky – P⁴v horní čelisti a M₁ v dolní čelisti_, střižná

a třecí plocha k utrhnutí masité potravy, cingulum – pod krčkem

val k uchopení potravy (foto F. Špruček)

Enzymy štěpící bílkoviny jsou proteinázy (štěpí až na α-aminokyseliny). Pepsin se aktivuje kyselinou chlorovodíkovou. Ze žaludku je zažitina pasážovaná do tenkého střeva, kde probíhá hlavní část trávení a absorpce. Žluč v procesu trávení zajišťuje emulzifikaci tuků, rozpouští mastné kyseliny, napomáhá při vstřebávání vitamínů A, D, E a K a neutralizuje kyselý chymus ze žaludku. Pankreatická šťáva obsahuje trypsin a chymotrypsin (štěpí bílkoviny), amylázu (štěpí škrob až na jednoduché cukry) chybí u mláďat do stáří jednoho týdne. Střevní šťáva obsahuje enzymy erepsin, nukleázu, sacharázu, maltázu, laktázu (její aktivita klesá s věkem zvířete), enterokinázu a lipázu. Zbytky nestrávené potravy jsou pasážovány do tlustého střeva, zde dochází ke vstřebávání vody a některých minerálních látek a k rozkladu nestrávených aminokyselin.

Etiopatogeneze v procesu zpracování jednotlivých makronutrientů z potravy

1. Sacharidy stimulují v b-buňkách Langherhansových ostrůvků uvolňování inzulínu (cestou glykémie) do krevního oběhu a tím mění poměr hlavních regulátorů metabolismu sacharidů, INZULIN: GLUKAGON = 73 : 1 (ANABOLISMUS) ². Glukóza, přijatá potravou, je ihned spotřebována oxidací v buňkách, v této fázi je hlavním zdrojem energie (50 – 60 %)

C₆H₁₂O₆ + 6O₂ => 6O₂ + 6H₂O + ENRG.(2,82 MJ). ^1,3

Další příjem glukózy v potravě je použit k syntéze glykogenu v játrech. ⁴ Zásoby glykogenu se tvoří i v příčně pruhovaném svalu a je využitelný pouze pro svalovou potřebu (chybí enzym pro uvolnění glukózy do krevního oběhu). Při dalším zvýšení příjmu glukózy v potravě se intermediálním metabolismem mění na neutrální tuky, které se ukládají v tukové tkáni (syntéza triglyceridů v tukové tkáni). ⁵

2. Lipidy příjme organismus v potravě ve formě triglyceridů 96 % a cholesterolu 4 %. Triglyceridy (TG) jsou použity jako zdroj energie pro svaly a myokard. ⁶ Přebytečné množství TG je opět uloženo do zásob v tukové tkáni. Při tukové dietě mají játra zvýšenou schopnost využití volných mastných kyselin (NEMK) a tvoří i více ketolátek, které jsou pak ve větší míře metabolizovány i kosterními svaly. ⁷

3. Proteiny – neexistují žádné zásoby bílkovin, existují pouze AK (stavební kameny), které jsou zabudovány do bílkovin. ⁸ Volné AK jsou krví transportovány od místa svého vzniku do místa potřeby. Při příjmu potravy bohaté na bílkovinu se tvoří v jaterní tkáni více močoviny Deaminací lze odštěpit -NH₂ z AK a dusík je v játrech přeměněn na ureu a vyloučen močí. Dochází k poklesu syntézy proteinů. Změny v cílových tkáních jsou spojeny:

•- se změnami aktivní a neaktivní formy enzymů katalyzujících metabolické reakce

•- se změnami v absolutním množství enzymů

•- s působením aktivátorů nebo inhibitorů enzymové aktivity

•- se změnami kinetických vlastností enzymů. ⁹

Často se jedná o kombinaci uvedených mechanismů. Organismus se adaptuje i na časový průběh příjmu potravy a na rozložení množství přijaté potravy. Při příjmu potravy do sytosti (ad libitum) se snižuje efektivnost jejího využití, naopak častější příjem menšího množství potravy je výhodnější. V praxi se většinou toto pravidlo nedodržuje.

B. Fyziologická a patologická odpověď na hladovění

1. Krátkodobé hladovění: (jeden až dva dny)

Za předpokladu že ve střevech není potrava, začne glykémie klesat, sníží se syntéza a uvolňování inzulínu a v krevním séru začne klesat poměr INZULIN: GLUKAGON = 3 : 1 (KATABOLISMUS). Vzestup hladiny glukagonu navodí glykogenolýzu (glykogen je štěpen a spotřebován jako zdroj energie – mozek, erytrocyty). Glukagon je schopen vytvářet glukózu z necukerných zdrojů – glukoneogenezí. Pokles hladiny inzulínu (který ochrání buňky), vede k nastartování proteolýzy ve svalech. Uvolňují se aminokyseliny (AK), které jsou oxidovány a spotřebovány jako zdroj energie (toto se děje v omezeném množství). Aktivuje se lipolýza, uvolňují se MK a glycerol, jako zdroj energie v jednotlivých buňkách. Výsledkem je udržení normální glykémie v krvi (glukóza je zdroj energie hlavně pro CNS, erytrocyty a ledviny). Cílem těchto dějů, je udržení glykémie ve fyziologickém rozmezí 3,5 – 5,5 mmol/l pro normální funkci mozku, jinak by docházelo k hypoglykemickému komatu.

2. Dlouhodobé hladovění: (více jak dva dny)

Jiné mechanismy k překonání zátěže:

1. utilizace jaterního glykogenu – krátkodobý zdroj energie
2. utilizace svalového glykogenu
3. utilizace tukových zásob – hlavní zdroj energie
4. utilizace bílkovin – pozor na multiorgánové selhání, zvyšuje se proteolýza => nemoc => smrt
5. snížení klidového energetického výdeje asi o 40 %, hlavním zdrojem není glukóza, ale tukové zásoby

Dlouhodobé hladovění znamená nastartování lipolýzy,¹⁰ uvolnění volných MK a glycerolu, které jsou zdrojem energie pro játra, svaly, myokard. Z volných MK se procesem b -oxidace v játrech vytváří (Ac-CoA) ketolátky, které se při dlouhodobém hladovění stávají energetickým zdrojem pro mozek (neuron se při dlouhodobém hladovění přeorientuje z glukózy na ketolátky a to umožní jeho přežití). Proteolýza je utlumena (stanovení obsahu dusíkatých látek v moči) z 10g/den pokles o 60 % tj. 4g/den. Zvýší se glukoneogenéze, syntéza z tukových zdrojů, která slouží jako zdroj energie pro erytrocyty. Cílem těchto adaptačních dějů je chránit bílkovinu těla, protože deplece bílkovin znamená orgánovou dysfunkci – nemoc – smrt.

Dlouhodobé hladovění se projeví:

•- ztrátou tělesného tuku

•- oslabením kosterního svalstva – hubnutí

•- celkovou slabostí – rozvíjí se marasmus (u mláďat), u dospělých proteoenzymatická malnutricie

Dlouhodobé hladovění vyžaduje přesnou hormonální a nervovou regulaci. Hypotalamus reguluje štítnou žlázu, nadledviny a endokrinní pankreas. Ve štítné žláze se tvoří stále stejné množství T₄, který se v tkáních přemění v neúčinnou reverzní formu rT₃ (ne T3), na receptorech nevyvolává dostatečnou odezvu a tím klesá spotřeba O₂ a energie s poruchou termogeneze – hypotermie. Nadledviny vytváří menší množství katecholaminů (adrenalin, noradrenalin), které vedou k bradykardii, hypotenzi a poklesu teploty.

3. Stresové hladovění (maladaptace)

Je to jiný patobiochemický proces než u dlouhodobého hladovění. Stres je vyvolán jakýmkoliv poškozením organismu – úrazem (polytrauma), nádorové onemocnění, septické stavy apod. Na každé poškození reaguje organismus zánětlivou odpovědí. Pes není schopen přijímat adekvátní množství potravy a kombinace stresu a hladověn vytváří stav stresového hladovění. Na těžké onemocnění (zánět) – doprovázené hladověním má organismus dvě větve odpovědí:

•- aferentní nervovou stimulaci, reakce vegetativní složky CNS na poškození

•- uvolnění mediátorů zánětu – cytokinů z poškozené tkáně

To vše vede k neuroendokrinní stresové reakci z maladaptací (hladověním), na kterou není organismus adaptován a může způsobit i smrt, bez ohledu na primární příčinu poškození. Neuroendokrinní stresová reakce má dvě základní charakteristiky:

Neurogenní regulace probíhá z prodloužené míchy, kde se aktivizuje sympatikus.

Endokrinní regulace probíhá od hypotalamu (CRH) přes hypofýzu (ACTH) do periferních endokrinních žláz (nadledvin, endokrinního pankreatu apod.).

Projevy stresového metabolismu:

•1. hypermetabolismus, zvýšený bazální metabolismus (na rozdíl od hladovění a dlouhodobého hladovění, kde energetický metabolismus klesá)

•2. negativní dusíková bilance, ztráty močí se zvýšily 3 – 5x. Hypoalbuminémie (na rozdíl od hladovění, kde je normoalbuminémie)

•3. inzulinorezistence a v důsledku toho hyperinzulinémie (neodpovídání periferních tkání na působení inzulínu – tukové tkáně, svalů a jaterního parenchymu)

•4. hyperglykémie (na rozdíl od hladovění, kde je normo až hypoglykémie)

•5. retence vody a minerálů – otoky s následným zvýšením hmotnosti (narozdíl od hladovění, kde dochází k hubnutí)

Stresové hladovění je odstartováno těžkým poraněním nebo onemocněním, provázené zánětem a následným hladověním. V rámci hypermetabolismu stoupá anabolismus, ale mnohem více katabolismus (organismus má tzv. „katabolické ladění"). Katabolismus znamená zvýšenou lipolýzu, proteolýzu ve svalech, zatímco anabolismus neznamená syntézu bílkovin tělu vlastních pro stavbu a remodelaci orgánů, ale syntézu cytokinů v tkáních a proteinů akutní fáze v játrech. Tyto děje vedou ke zvýšené spotřebě O₂, bílkovin a energie a spolu s negativní dusíkovou bilancí dochází k poškozování jednotlivých orgánů.

Negativní dusíková bilance znamená, že se štěpí bílkoviny, které jsou bez náhrady rozpuštěny. Dusík se ve formě urey a kreatininu dostává do moče, kde ho můžeme stanovit. Negativní N-bilance se zvýší ztrátou močí z 10g/den na 30 – 50g/den. V první fázi se katabolizují viscerální bílkoviny (kolující v krvi – bílkovinné nosiče, enzymy aj.), ty jsou rychlým pohotovým zdrojem energie a aminokyselin. Také se štěpí bílkoviny ve svalech – zvýšená proteolýza. Tímto dějem jsou rychle získávány AK a energie pro hojení poranění (trauma, popáleniny, fraktury apod.). Dále se syntetizují akutní proteiny v játrech a cytokiny v poškozené tkáni, CRP (C-reaktivní protein), složky komplementu C3, C4, TNF-α (tumor necrosis factor α), interleukin 1 (Il-1) a interleukin 6 (Il-6). Glukóza se vytváří v játrech (glukoneogenese), a protože nejsou jiné zdroje, použije se alanin z příčně pruhovaného svalu. T-lymfocyty pracují na bázi glutaminu (glutamin je nejčastěji zastoupená aminokyselina v organismu). ¹¹ Při stresovém hladovění je nedostatek glutaminu, a proto je uvolňován ze svalových bílkovin.

Inzulinorezistence je charakterizována sníženým transportem glukózy (nemůže vstupovat do buněk) a neodpovídání periferních tkání. Do mozku se glukóza dostává bez přispění inzulínu a tomu přispívá zvýšená endokrinní produkce glukózy (glykogenolýzou a glukoneogenezí) s hyperglykemií. Dojde ke stimulaci a zvýšené tvorbě inzulínu v b -buňkách Langherhansových ostrůvků, který nemůže na periférii fungovat a dochází k hyperinzulinémii. Hladina glukózy v krvi je vysoká např. 15 – 20 mmol/l přesto že je vysoká hladina inzulínu. Inzulinorezistence může být protilátkového, receptorového a postreceptorového typu. Poslední jmenovaný typ je charakteristický právě pro metabolický syndrom. Je inhibována lipolýza, tuková tkáň uvolňuje volné mastné kyseliny, které dále zhoršují inzulinorezistenci a játra produkují větší množství glukózy.

Na retenci vody a sodíku působí cytokiny, které zvyšují propustnost kapilár (působí na mikrocirkulaci). Uvolňují se další stresové hormony (ADH, aldosteron), které zadržují vodu a sodík v extracelulárním prostoru, který expanduje a dochází ke vzniku otoků. Voda se může hromadit také v preformovaných dutinách – perikard, peritoneální a pleurální dutina. Pacient, který hladoví, paradoxně přibírá na váze v důsledku retence extraceluární tekutiny, dochází k hypovolemii a hypotenzi.

Kompenzační reakce (neuroendokrinní) poskytují organismu dostatek energie a AK z endogenních zdrojů, protože přísun potravy je zastaven.

Klinické projevy a důsledky hladovění

•1. Každá buňka potřebuje přísun energie, makro a mikronutrientů., Deficit potravy se může projevit na fungování buňky orgánově specifickým způsobem. Při dlouhodobém hladovění dochází k depresivním změnám chování, upjatosti na přísun potravy. Naopak deprese vyvolává nechuť k jídlu, což má za následek prohlubování hladovění. ¹²

•2. Kardiovaskulární funkce – dochází k odbourávání bílkovin myokardu, ten je oslaben, dochází k hypotenzi, kolapsu.

•3. Deficit minerálů v potravě vede k srdeční arytmii, svalovým křečím apod.

•4. Respirační funkce – dochází k oslabení dýchacích svalů, k nedostatečné respiraci – respirační insuficienci.

•5. Trávící trakt má důležitý vztah k malnutricii, sliznice tlustého i tenkého střeva je vyživována z velké části z lumenu střeva (nutriety z potravy) nikoliv nutritivním krevním oběhem. Při dlouhodobém hladovění dochází k atrofii střevní sliznice (redukce klků a krypt). Hrozí nebezpečí prolomení střevní bariéry s následkem endotoxinového šoku, bakteriémie, sepsi a smrti. Deficit trávících enzymů (v důsledku deficitu bílkovin) má za následek omezenou produkci trávící šťávy. Změny slizniční mikroflóry mají za následek přerůstání bakterií, které jsou za fyziologického stavu potlačovány. Dále dochází k poruše termoregulace – hypotermii. ¹³

•6. Každý malnutriční (hladový) organismus, je současně imunosuprimovaný, a to jak ve smyslu poruch buněčné tak i humorální imunity.

•7. V důsledku malnutricie dochází k poruchám růstu mláďat (retardaci růstu kostí) a pohlavního vyzrávání.

C. Nutrigenomika

Nutriční genomika (nutrigenomika) je nový vědní obor, který zkoumá, jak látky obsažené v potravě ovlivňují rovnováhu mezi zdravím a nemocí skrze interakci s genetickou výbavou (genomem) jedince. Látky obsažené v potravě působí přímo či nepřímo na genom organismu a mění jeho strukturu či genovou expresi (aktivitu genů). Za určitých okolností může být dieta významným rizikovým faktorem pro vznik onemocnění. Vliv diety na rovnováhu mezi zdravím a nemocí může záviset na genetické výbavě každého jednotlivce. Změna stravovacích návyků jak zvířat, tak i lidí, založená na znalosti konkrétního nutričního stavu a potřeb genotypu, může být využita k prevenci, zmírnění nebo léčení chronických nemocí.

Nutrienty sledují působení nutričních složek na genofond. Složky potravy jsou trvale přítomné a ovlivňující funkci všech buněk. Většina genomů je identická, za všechny rozdíly odpovídá pouze 0,1 % variací (barva očí, výška apod.), je zodpovědná za dopad rizikových faktorů. Působí na kombinaci genů s různou účinností a tím je dána individuální variabilita. Pokud jde o kvantitativní složení genů, vzhledem k působení vnějších činitelů, které určují jejich expresivitu, bude uniformní. Dnes jsou známy receptory základních složek potravy, které jsou schopny přeměnit práci genomů, vyvolat expresi specifických genů a podřídit celý buněčný metabolismus.

1. Receptory pro masné kyseliny (MK)

Základními receptory pro MK jsou PPARs (Peroxisome proliferator activated receptors) – receptory aktivované peroxizomovými proliferátory.Vazebný protein pro MK je jednak jejich receptorem, ale i kofaktorem. NF-kappa B, je neomezeně pleotropní transkripční faktor, jehož jednou složkou je gen časné fáze. HNF-4 (hepatic nuklear factor), který může být stimulován i inhibován. ¹⁴Vazebný protein, který se váže na DNA, je odpovědný za přímé účinky sacharidů na genom. Množství glukózy v buňce přímo „zapíná a vypíná" kombinaci genů a ve spolupráci s MK zásadně ovlivňuje metabolismus buňky (schéma 1).

Schéma 1 – Intracelulární receptory mastných kyselin

2. Receptor sacharidů

Glukóza není ligandem, pro účinný regulátor genů. Je to xylulóza 5 fosfát, která je na boční cestě (pentózový zkrat) při metabolismu glukózy. ¹⁵ Právě tam je produkován jeden z nejúčinnějších metabolických regulátorů na enzymové úrovni, ale především na úrovni genové. Aktivuje fosfatázu, typ PP2A (protein phosphatase 2 A), která defosforiluje vazebný protein ChREBP (carbohydrate responsive element-binding protein), ¹⁶ Ten se translokuje do jádra a obsazuje příslušné vazebné sekvence v promotorech genů odpovídajících na lipogenézu. Jsou zde i jiné systémy, které monitorují stav energie v buňce, popř. vnější signalizace buňky. PKA (protein kinase A) je odpovědná za signalizaci glukagonu. Různé smyčky katecholaminů regulují vazebný protein a expresi genů (schéma 2).

Schéma 2 – Intracelulární receptor sacharidů, ChREBP (carbohydrate responsive element-binding protein)

3. Receptory aminokyselin

Známe buněčné receptory, které se uplatňují v přesné regulaci genové exprese aminokyselin (AK). Struktura v signálních cestách mTOR (mammalian target of rapamycin) byla původně objevena jako vazebná molekula pro rapamycin, což je savčí obdoba této cílové struktury. ¹⁷ mTOR vede k přeměně, ovlivnění a expresi celé řady genů (schéma 3).

Schéma 3 – Intracelulární receptory aminokyselin, mTOR (mammalian target

of rapamycin

Závěr

Ještě před dvaceti lety málo kdo pochyboval o tom, že pes je masožravec. V posledních letech je tato otázka živě diskutována, zda pes je opravdu masožravec nebo všežravec. Vědecká společnost s rozvojem krmivářského průmyslu polarizovala laickou veřejnost na dva tábory. Často nejednotný výklad racionální výživy psů má za následek nevyvážený příjem makro a mikronutrientů. Právě kvalitativní deficit potřebných nutrientů a nadbytek nepotřebných složek potravy vede k mnohem častější metabolické poruše – obezitě. V úvodu sdělení jsou uvedeny specifické rozdíly v příjmu a trávení potravy u psů. Je na zvážení každého veterinárního lékaře, jak bude informovat majitele o problematice vhodné výživy pro jejich miláčky.

Regulace buněčných pochodů a genová exprese je přímo závislá na složení jednotlivých nutrientů v potravě. Buňka musí mít dostatek energie (ATP), stavební kameny pro resyntézu svých proteinů a pro obnovu membrán. Teprve potom může odpovídat na podněty zvnějšku, na hormonální podněty, nebo na podněty z centrálního nervového systému. Se stresovým hladověním se setkáváme v našich ordinacích často, aniž bychom si to uvědomovali. Stres je vyvolán jakýmkoliv poškozením organismu, na které reaguje zánětlivou odpovědí. Pes není schopen přijímat adekvátní množství potravy a kombinace stresu a hladovění vytváří stav stresového hladovění – maladaptaci. Krátkodobě dokážeme terapeuticky stimulovat oxidaci MK, glykolýzu PPAR stimulátory, které jsou využívány v léčbě hyperlipidemií nebo diabetu 2. typu. Pokud nabídka substrátu buňkám trvá (v genové expresi mají přednost), potlačí a oslabí vliv našich terapeutických zásahů. Buňky se vrátí k původnímu genotypu, který je vynucen nutrienty. Buňku můžeme „přepnout" do lepších funkcí, když ji nabídneme substráty, pro které se miliony let vyvíjela.

Rozvíjející se obor nutriční genomiky bude mít v krátké době významné místo v běžné klinické vetrinární praxi. Konečným cílem je dosažení optimálního dietního režimu pro konkrétního jedince, respektování kvantitativní a kvalitativní potřeby výživy, sledování aktuálního zdravotního stavu, ale především genetické dispozice s cílem zabránit vzniku civilizačních onemocnění a přispět k jejich efektivnější terapii.

Literatura:

•1. Gross, K. L., Wedekind, K. J., Cowell, CH. S. In: Hand, Thatcher, Remillard, Rondebush: Small Animal Clinical Nutrition, 4th Edition., Mark Moris Institute 2000:31-66.

•2. British Nutrition Foundation. Complex Carbohydrates in Foods. New York, NY: Van Nostrand Reinhold, 1990.

•3. Camire, M. E., Camire, A., Krumhar, K. Chemical and nutritional changes in foods during extrusion. Critical Reviews in Food. Sci Nutr 1990;29:35-57.

•4. Roberfoid, M., Gibbon, G. R., Delzenne, N. The boichemistry of oligofructose, a nondigestible fiber: An approach to calculate its caloric value. Nutr Rev 1993;51:37-146.

•5. Yamishita, K., Kakai, K., Itakura, M. Effects of fructo-oligosaccharides on blood glucose and serum lipids in diabetic subjects. Nutr Res 1984;4:961-966.

•6. National Research Council. Nutrient Requirements of Dogs. Washington, DC: National Academy Press, 1985.

•7. Silvio, J. S., Hormon, D. L., Gross, K. L. et al. Nutrient digestibility in dogs fed differing fiber types (abstract). J Anim Scien 1996:74 (Suppl)-187.

•8. Mathews, D. M. Protein digestion and absorption. In: Protein Absorption, Development and Present State of the Subject. New York, NY: Wiley-Liss, Inc, 1991:119-145.

•9. Miller, D. S., Payne, P. R. A theory of protein metabolism. J Theor Biol 1963;5:398-411.

•10. Aidse, H. F., Bennett, M. J., Coon, E. et al. Lipid metabolism of puppies as affected by kind and amount of fat and of dietary carbohydrate. J Nutr 1965;86:271-280.

•11. Souba, W. W., Klimberg, V. S., Plumley, D. A. et al. The role of glutamine in main taininga healthy gut and supporting the metabolic response to injury and infection. J Surg Res 1990;48:383-391.

•12. Lewis, L. D., Morfia, M. L., Morfia, L. W. In: Hand, Thatcher, Remillard, Rondebush: Small Animal Clinical Nutrition III. Anorexia, Inanitio, and Criticl Care Nutrition, Mark Moris Institute1987; 5:11-14.

•13. Lewis, L. D., Morfia, M. L., Morfia, L. W. In: Hand, Thatcher, Remillard, Rondebush: Small Animal Clinical Nutrition III. Dos – Feeding and Care, Mark Moris Institute1987; 3:2-31.

•14. Dupluj, E., Forest, C. Is there a single mechanism for fatty acid regulation of gene transcription? Bioch Pharm 2002;64:893-901.

•15. Veech, R. L. A humble hexose monophosphate pathway metabolite regulates short-and long-term control of lipogenesis. Proc Natl Acad Sci U S A 2003:5578-5580.

•16. Dentic, R., Girard, J., Postic, C. Carbohydrate responsive element binding protein (ChREBP) and sterol regulatory element binding protein-1c (SREBP-1c): two key regulators of glucose metabolism and lipid synthesis in liver. Biochim 2005;87:81-86.

•17. Soliman, R. L. The mammalian target of rapamycin signaling network and gene regulation. Cur Opin Lipidol 2005;16:317-323.

Adresa autora:

MVDr. František Špruček, Ph.D.

Klinika pro psy a kočky

Tylova 3

779 00 Olomouc

e-mail: sprucek@email.cz

http://www.vetklinik.cz

Jak jsem byl poučen o výživě psa, aneb veterináři jsou........

Jelikož jsem se zúčastnil přednášky o výživě psa, kterou organizoval Medicor Plus v Praze 27. 3. 2008 v kongresovém sále Hospodářské komory, kterou prezentovala PhDr. Sehnerová, nenechalo mne to klidným a po ukončení tzv. odborné přednášky, když nebyl vytvořen prostor pro diskusi, reagoval jsem napsáním emailu přednášející. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat a tak pokud máte zájem, předkládám krátkou korespondenci, na téma Výživě rozumí všichni kromě veterinářů.

Reakce Dr. Špručka na přednášku paní Dr. Sehnerové:

Vážená paní doktorko, zúčastnil jsem se včera vaší přednášky o výživě psů a musím konstatovat, že ani jako poučený laik jste na mne nezapůsobila. Vaše přednáška neměla ucelený koncept, byla chaotická vedená pocity a emocemi, ale co mě nejvíce vadilo, že po odborné stránce to bylo úplné fiasko. V samotné úvodu jsem byl pořadateli upozorněn, že není možné pořizovat záznam vaší přednášky. Tento požadavek jsem respektoval v očekávání, že to co se dozvím, mne obohatí o nové poznatky v oblasti výživy zvířat. Nyní je mi jasné, že pořízení záznamu by bylo pro vás nepříjemné z důvodu vysoké neodbornosti předneseného tématu. Krmení psů syrovým masem je téma, které si zaslouží hlubokou diskuzi, a souhlasím s tím, že pes je masožravec a tato potrava je mu přirozená. Souhlasím i s klamavou reklamou na granule pro psy, ale to je tak asi všechno. Další vaše vystoupení se potýkalo s hrubými odbornými chybami, které jsou bohužel neodpustitelné. Jen pro názornost uvádím: Streptokokus aureus neexistuje, měla jste asi na mysli Stafylokokus aureus, lysozym neštěpí cukry ale má baktericidní účinek, ptyalin je enzym přítomný v dutině ústní u člověka (štěpí škrob) a nikoliv u psa, proto žádná natrávená potrava u psa nejde do žaludku ale je smíchána s lysozymem a mucinem, které mají baktericidní a mechanickou funkci. Dále růst u psů je ukončen osifikací epifýz dlouhých kostí (stáří mezi 15 – 20 měsíci), uváděla jste u malých plemen v jednom roce. K tzv. torzi žaludku jste se vyjadřovala takřka pomýleně, poněvadž v 90% se jedná o volvulus nebo dilataci žaludku, proto pojem torze (i když je zažitý) je nesprávný, poněvadž by se muselo jednat o otočení o 360 stupňů, což jsou výjimky. Těch omylů a nepřesností tam bylo mnoho, a pokud chcete psát knihu o výživě psů, musíte problému opravdu rozumět. Já když naroubuji strom, tak se nestanu zahradníkem a určitě o tom nenapíšu knihu plnou blábolů. Paní doktorko, přeji vám hodně zdaru při psaní knih na jinou tématiku.

S pozdravem možná Váš neoblíbený MVDr. František Špruček, Ph.D.

Odpvěď: PhDr. Hollauera (asi mluvčí paní doktorky):

Vážený pane veterináři, vážený pane doktore, jen na okraj Vašeho názoru, paní Sehnerová "alternativní knihu o krmení" napsala, a to už před drahnou řádkou let. Kniha se jmenuje Jak krmit psy a jde o knihu s ucelenou koncepcí o krmení vařenou stravou, nikoli tedy o knihu o Vámi oblíbeném průmyslovém krmivu, které my na základě svých poznatků a zkušeností kategoricky odmítáme, takže si ji stačí přečíst, to jen jako doplnění k Vašemu dopisu... Člověk by měl dle mého názoru vždy kritizovat na základě znalostí, což ale Vy, jak vidět, "zásadně" jako "veterinář" nedodržujete a neděláte. Pokud se pokládáte za odborníka, pak je mi líto, že Vám musím oponovat, ale odborník se takto prostě nechová... Nebo nejste odborník, ale to už si musíte vyřešit sám. Tituly a absolutorium škol, dizertační práce jako jedenapadesátá zcela neinvenční kompilace z padesáti jiných z člověka ještě odborníka nečiní... Co se týče záznamu přednášky paní Sehnerové. Díky tomu, že jste ji podle nařkl z něčeho, s čím neměla nic společného, jsem se o Vašem dopise také dozvěděl... Takže ještě jednou k Vašemu požadavku: O zákazu natáčet přednášku jsem rozhodl já, nikoli autorka, ta o mém zákazu vůbec nevěděla. Bylo to moje autonomní rozhodnutí, na které jsem měl a mám z autorského zákona právo a které nemělo s jejím tématem či "kvalitou" přednášky, ke které máte Vy osobní výhrady, pranic společného... Mé důvody byly a jsou samozřejmě jiné a mnohem prozaičtější! (S tím také souviselo mé upozornění pořadatelům, že pokud se objeví bez mého vědomí jakýkoli zvukový, jakož i obrazově zvukový záznam na veřejnosti, poženu jeho pořizovatele soudní cestou k zodpovědnosti!) Takže prosím, pokud někoho takto chcete desauovat, měl byste si ověřit fakta, pořadatel by Vám je jistě rád sdělil. A že píši pravdu, si lze ověřit u pořadatelů MedicorPlus. Vyprošuji si tedy, abyste vůči paní Sehnerové jednal z pozice veterináře takto podle, protože Váš útok je dle mého skutečně velmi podlý. A není k němu již vůbec co dodat... Vaše metoda, kterou jste použil ve svém dopise vůči paní Sehnerové, je známa už mnoho set let pod heslem: účel světí prostředky... Pokud jde o knihy paní Sehnerové, běžně se jí to stává nejen u knih o psech a kočkách (takto ji napadlo před lety třeba vedení Svazu chovatelů koček, jež se pod tíhou kritiky bálo o svého sponzora, který svazu poskytoval finanční prostředky v mnohamilionové výši atd. atd.), ale i v souvislosti s její beletrií, třeba s románem z české okupace Ach, národe hříšný, který před lety paní Sehnerová vydala. Zajímavé je, že i v tomto případě na ni útočí pouze ti, kteří její argumenty tvrdě z pozice zavilého národovectví odmítají, a v podstatě stejnými zbraněmi jako Vy. Takže jak vidno, i v případě veterinářů toto úsloví platí na 100 %. K Vámi zmíněným poznatkům, které Vás tak zajímaly... Máme už dlouhou dobu v souvislosti s granulemi zkušenost, že člověk, který na nich rigorozně trvá, není přístupný žádným faktům ani názorům... A týká se to průmyslového krmení an blok... Většina veterinářů vůbec nemíní o problémech, které z tohoto způsobu krmení vyplývají, diskutovat či o nich pochybovat, natož o nich ještě přemýšlet - ve Vašem případě to dokládá koneckonců i Vaše dizertační práce. Proč? Granule Vám do ordinace jako veterináři-granulkáři přivádějí pacienty a tím i peníze za léčbu... atd. atpod. (viz: http://www.vetklinik.cz/prodejna.php) V tomto punktu si stačí připomenout třeba analogické chování farmaceutického průmyslu a expanzi umělých vitamínových preparátů, které v mnohém zdraví spíše škodí, než aby pomáhaly, a jejich mohutnou a bezohlednou propagaci lékaři... Konečně i z tónu Vašeho dopisu je jasné, že jste jen a pouze jedním z těch, kteří léčí naše psy ("...ale i lidi") toliko předpisováním antibiotik či kortikoidů na předpis, kortikoidů či antibiotik na předpis... V medicíně se při tom nadužívá zbytečně rentgenových vyšetření, falšují se klinické výsledky z výzkumů, manipuluje se s cílovými skupinami výzkumu, propagují se léky firem, které za to lékařům či veterinářům platí atd. atpod. Lže se pacientům i majitelům domácích zvířat, prováději se zbytečná vyšetření, hledají se důvody k uplatňování velmi nákladných a mnohdy i zbytečných léků a nákladné léčby vůbec, ordinují se zbytečné léky tam, kde by byla namístě zcela jiná léčba, tradiční léčba, ordinují se zbytečné léky mnohdy jen s placebo efektem, zanedbává se životní prostředí, uplatňuje se v stále větší míře sporné genové inženýrství... a to vše dnes platí jak v medicíně "pro lidi", tak ve veterinární praxi... Bylinky, alternativní léčba, půsty, čistící bylinkové čaje, homeopatie, odstraňování civilizačních stresů i zbytečných výdobytků moderního zemědělství či geneticky modifikovaných plodin, návraty ke kořenům přírodní, jediné zdravé a léčivé medicíny, ale i život v souladu s přírodou, to vše Vám dle všeho vůbec, ale vůbec nic neříká... Ba naopak, stává se terčem zášti a útoků. Kam však vedou metody moderní přetechnizované agresívní medicíny přeplněné antibiotiky, rezistencí na antibiotika, léky na pálení žáhy, léky na nadýmání, léky na průjmy..., léky na nepálení žáhy, léky na nenadýmání, léky na neprůjmy... atd. atpod., se pomalu, ale jistě ukazuje v celé řadě problémů, s kterými se potýkají nejen naši permanentně nemocní a špatně léčení a více či méně spíše jenom podléčení psi, ale v konečném důsledku i lidé... je to cesta do pekel ve znamení moderní medicíny vystlané tzv. dobrými úmysly, na kterých se jako veterinář-granulkář samozřejmě účastníte... A to už nemluvím například o termínu "vyvážená strava", geniálním podvodu jak na lidech, tak na zvířatech, geniálním marketingovém tahu, z něhož mohutně profitovali a profitují jen a jen firmy z oboru farmacie či výrobci různých potravinových doplňků či tzv. plnohodnotné průmyslové stravy pro lidi i zvířata vůbec (v které se však ocitají pouze průmyslové odpady z průmyslové výroby všeho druhu, odpady, které by jinak byl nucen průmysl s velmi vysokými náklady obtížně likvidovat jako náročný, nevyužitelný a problémový odpad...), bez ohledu na to, zda jde o psy, kočky, králíky, morčata, křečky, koně, ryby, hady, želvy, ptáky atd. atd. atd., potažmo i lidi... Vám veterinářům problémy se zdravím zvířat, které plynou z nevhodnosti průmyslového krmení, proto jistě vyhovují! Pokud byste byl výjimkou a choval se jinak, bylo by Vás na veřejnosti vidět a slyšet... Vznášel byste námitky, vysvětloval, argumentoval, diskutoval, ale pokud si všímám, tak jsem o Vás nikdy na veřejnosti neslyšel... V dopise dále píšete: "Krmení psů syrovým masem je téma, které si zaslouží hlubokou diskusi..." Ani v tomto punktu s Vámi nelze souhlasit. Proč? Je to zcela jednoduché. Jsou v životě společnosti jevy, o kterých nemá smysl diskutovat, protože diskuse je zcela zbytečná... Proč? Lze to říci ještě jinak: krmení syrovým masem lze srovnat s axiomem, a o axiomech nemá smysl v podstatě diskutovat! Zjednoduším, pro Vás... Budeme diskutovat, zda má či nemá smysl, aby se rodily děti? Budeme diskutovat o tom, zda jedna a jedna jsou dvě? Vážený pane veterináři Špručku, z toho, co jste jako "granulkář" napsal, čiší pouze arogance a ignorance... Proč? My totiž jako obhájci alternativního krmení zvířat přirozenou stravou vůbec o krmení psů syrovým masem nemíníme diskutovat, a to ani s Vámi, ani s nikým jiným. Proč? Opakuji pro Vás ještě jednou... Protože jsou prostě věci či jevy, o kterých netřeba diskutovat, protože je jako perfektně fungující metodu prověřil především absolutně neslitovný čas, potažmo řada generací našich předků: otců, dědů, pradědů, prapradědů atd. atd. atd., třebas tak jako nádheru Katedrály sv. Víta na Pražském hradě... Toť ke krmení syrovým masem vše, protože krmení syrovým masem je historicky po tisíce let prověřená metoda, o které netřeba nikterak pochybovat, stejně jako netřeba pochybovat například o dýchání... Už proto, že psi se pomocí této metody krmení dožili 21. století... Což se asi sotva bude moci říci o plemenech psů krmených Vaší průmyslovou stravou... Tedy pokud Vám nebude vadit, že se pes stane psem, který bude jen na ony zmíněné baterky, abych použil příměr paní Sehnerové... A o tom, že se tyto problémy stávají závažnými, svědčí kynologická praxe. Pokud ji sledujete, tak to musíte dobře vědět – o čemž však po Vašem dopise velmi pochybuji. Čím dál více se totiž ukazuje, jak jsou chovy psů – především náročných molossů – díky krmení průmyslovým krmivem zdravotně všestranně postižené. Jsem rád, že ve svém dopise souhlasíte aspoň s "klamavou reklamou na průmyslové krmení"... Sice nevím, s čímže to v rámci klamavé reklamy na průmyslové krmení vlastně souhlasíte, ale nešť... Stejně tak jsem rád, že jste s paní Sehnerovou souhlasil aspoň v tom, že pes je masožravec... I když upřímně řečeno, sleduji-li výrobce průmyslového krmiva, které je "prý" vyráběno na základě vědeckých poznatků veterinářů-vědců, pak jsem na pochybách, je-li odborníky-veterináři pes skutečně pokládán ještě za živého tvora. Pokud uznáváte, že pes je masožravec, jde dle mého sice o maličký, ale přece jen aspoň o nějaký průlom do názorů českých veterinářů hájících krmení psů průmyslovou stravou... A to se nezmiňuji o jedné české veterinářce, která kdesi kdysi tvrdila, že výrobce těch jejích granulek napichuje při výrobě každou jednu granulku jehlou, aby do ní vpravil jakýsi, už nepamatuji jaký, léčivý extrakt... No z úst graduované veterinářky bez komentáře vyřknutá "hloupost na entou"...K odborným chybám, které paní Sehnerové vytýkáte, Vám vřele doporučuji vrátit se do školních škamen, a prosím, neříkejte mi, že v hodině, kdy se právě probíral lysozym, jste chyběl... Cituji z Vašeho dopisu: "lysozym neštěpí cukry ale má baktericidní účinek..." (Vaši citaci nechávám ve svém textu včetně Vaší pravopisné chyby...) Rád bych Vám v této souvislosti připomněl, že se hrubě mýlíte. Jako veterinář totiž máte mezery ve vzdělání Vy, nikoli paní Sehnerová, jenže Vy tím prokazujete, že nejste jako veterinář dostatečně kvalifikován... Ani to však není neobvyklé, nedávno jsem si se zájmem v tisku přečetl pár otázek, které zkušební komise složená z právníků kladla JUDr. Grossovi, když byl u advokátních zkoušek, a byl jsem doslova zděšen a šokován, když jsem se dozvěděl, že si právníci dokážou poplést elementární právnickou terminologii, a navíc že se vůbec Advokátní komora při zkouškách skládaných právníky zabývá elementární terminologií, která by měla být jasná studentovi prvního ročníku právnické fakulty... Ale zpět k Vaší výhradě, o jiných se ani nebudu zmiňovat, není třeba: lysozym, mimochodem poprvé ho popsal v roce 1922 Alexander Fleming, vedle Vámi citovaných "baktericidních" účinků také štěpí: lysozym je bazický protein s enzymatickou aktivitou, který štěpí glykosidickou vazbu... Chápu, jde o problematiku značně složitou, a k tématu se málo vážící, takže nemá smysl se tím zabývat do hloubky, dostali bychom se k dalším složitým otázkám, které by nic v našem tématu nevyřešily: jako jsou například trávicí enzymy, bazický protein, enzymatická aktivita, monosacharidy, glykosidy, glykosidické vazby, vazby O-glykosidové, deriváty sacharidů, peptidoglykany, biosyntéza, štěpení glykosidové vazby v proteoglykanech, ale i genové inženýrství, vyvážená strava, antioxidanty atd. atpod. Jak říkám, problematika je to velmi široká a složitá, nicméně to, co jsem naznačil, však stačí k tomu, abych Vám ukázal, jak hluboce se opět mýlíte... Pokud pak jde o některá přeřeknutí, tak o těch se myslím netřeba bavit, stávají se každému, důležité je, že si diskutující rozumějí, a vědí, co má člověk na mysli... Dle všeho, jste rozuměl tomu, co říká, jinak byste ji neopravoval. Ale to jsou dle mého na rozdíl od Vaší neznalosti detaily... Toto právo na přeřeknutí samozřejmě neupírám ani Vám, stejně jako Vám neupírám právo na přeslechnutí... Stejně tak to platí o některých zažitých, byť dle Vás mylných, jak říkáte, pojmenováních, názvech či termínech, protože tady je vždy rozhodující, pro koho je tato promluva určena... Jistě že víme, co je diletace a volvulus, ale použit byl lidem známý termín torze (ostatně ve svých příručkách i odborných publikacích jej hojně používají sami odborníci i veterináři). Mnohdy tedy není rozhodující použitý výraz či termín, ale potřeba srozumitelnosti a jasnosti. Ale to dodávám jen na okraj tématu... Mohl bych Vám pro zajímavost popsat, jak se v české, ale i západoevropské praxi neanglických mluvčích například vžila chybná výslovnost některých anglických výrazů natolik, že se zde tato chybná výslovnost nakonec stala normou a správná výslovnost je chápána jako chybná... Mohl bych se dále zabývat diagnostikováním a stanovením chybných diagnoz různými veterináři atd. atd., o čemž mám ve svém archívu dostatek podkladů, ale to bych se v argumentaci snížil na Vaši úroveň, což v žádném případě nechci... Vrátím-li se ke krmení psů, což je meritem věci (a nemělo by se na to zapomínat), jedno je jisté: alternativní způsob krmení dle knihy Jak krmit psy zdraví psů nepodlamuje, kdežto průmyslové krmení ano, byť jistě budete tvrdit, že tomu tak není, a budete k tomu používat řadu tzv. vědeckých argumentů či hypotéz, podle nás zcela vyprázdněných obsahů. Propagace průmyslového krmení ze strany veterinářů, na kterém se aktivně také podílíte, tak bude mít dle nás jen jeden jediný důsledek: celá populace psů bude mít dříve či později podlomené zdraví... To je také jediné, čeho se při krmení průmyslovou stravou v budoucnu u psů dosáhne. A že tlak na všechny odpůrce průmyslové stravy bude narůstat, o tom netřeba nikterak pochybovat... Prodejem průmyslového krmení se živí až příliš mnoho firem a lidí, kteří by jinak o svou existenci přišli. A tak si netřeba ničeho namlouvat... A to je také to, oč tu běží. Bohužel ne o zdraví psů. O to jde nám, nikoli Vám, Váš dopis totiž jasně dokládá, že osobně hájíte pouze způsob krmení průmyslovou stravou a zdraví psů je až na posledním místě... Vezmu-li to tedy zgruntu, musím konstatovat, že Váš dopis je "skutečným fiaskem" především pro Vás jako veterináře... Ve své odpovědi se proto nehodlám v žádném případě zabývat Vašimi dalšími uváděnými výhradami, přestože by nebylo obtížné jednu za druhou vyvrátit... Mělo by to však nějaký smysl? Případně si vše budete moci přečíst v knihách, které letos k těmto tématům a problémům chystáme, ale na to jste až příliš zaangažovaným "granulkářem"...Neměl byste u Vámi zmiňovaného roubování stromů zůstat raději Vy, protože v tomto případě by na Vaši propagaci průmyslové stravy pro domácí zvířata nedoplácela domácí zvířata, potažmo psi, kteří jsou v tom skutečně, ale skutečně nevinně... Vaše názory mi, dovolíte-li mi prosím srovnání, v mnohém připomínají názory prezidenta Václava Klause na diskutované změny klimatu... A toho, že byste byl "neoblíbený", jak se v závěru svého dopisu zmiňujete, se vskutku nemusíte obávat, Váš dopis během léta s velkou radostí umístím na čestné místo webové stránky Poradny k alternativnímu krmení psů, kterou pro paní Sehnerovou připravuji. Samozřejmě včetně své odpovědi, případně i se zveřejněním reakce ze strany paní Sehnerové, pakliže se k Vašemu dopisu vyjádří, možná také ne, je totiž otázkou, zda paní Sehnerové bude Váš dopis, poznamenaný tolika odbornými – ale nejen jimi – nedostatky, stát vůbec za to, aby se jím zabývala... Pokud vím, je dost vytížená a na kdejaké "hlouposti" nemá čas.

I já Vám přeji mnoho zdaru ve Vaší práci.

V dokonalé úctě Dr. Jan Hollauer

Odpověď Dr. Špručka na reakci mluvčího paní doktorky:

Vážený pane, "mluvčí paní doktorky"?,

Váš názor je zajisté pozoruhodný, ale nevím, zda je shodný s názorem paní doktorky. Moje kritika k přednášce paní doktorky byla vedená po odborné stránce věcně a tak bych očekával reakci a odpověď spíše od ní. Pokud by přednáška byla pořadatelem vedena profesionálně, byl by čas a prostor i na diskusi a předešli bychom tomuto dopisování. Asi jste si nevšiml, že skoro polovina posluchačů odešla již během přednášky a z těch co zůstali, také ne všichni souhlasili s názory přednášející, která mimochodem většinu předneseného přečetla z papíru a sama přiznala, že některé termíny se jí špatně vyslovují (což může být způsobeno třeba nepochopením samotného termínu). Chápu, že jako graduovaný lingvista a literát mne bezpochyby převyšujete. K pochopení obsahu mého sdělení by však stačilo přečíst ho pozorně. Nemusel byste pak spekulovat o mých názorech na krmení syrovým masem, což jsem nezpochybňoval, ale věděl byste, že mi vadila neodbornost obsahu sdělení. Ve své odpovědi bezdůvodně napadáte celou veterinární obec a to co se vám nehodí, tak převedete na politickou situaci. Jel jsem z Olomouce v dobré víře, že potkám spřízněnou duši v názorech na výživu psů, protože mne zaujal obsah přednášky (krmení syrovým masem), ale jak je vidět, narazil jsem na barieru „vševědění" bez možnosti diskuse a vyjádření se k tématu. Evidentně se považujete za odborníka na výživu psů, na rozdíl od jiných, kteří tomu zasvětili svá studia. Pokud souhlasíte, pokusím se zveřejnit naši korespondenci v časopise Komory veterinárních lékařů Zvěrokruh, aby si celá veterinární obec mohla přečíst váš postoj a názor nejen na téma výživy psů, ale i na odbornou způsobilost veterinárních lékařů ve vašem pojetí.

Závěrem chci jen říci, že přednášející prokázala, že jí chybí triviální odborné vědomosti a na to jsem ji chtěl upozornit jen několika příklady. Výčet dalších konkrétních nedostatků, by byl text na celou stránku. Očekával bych spíše zamyšlení než nevraživou odpověď.

PS: K citaci vaší odpovědi k lysozymu .....lysozym je bazický protein s enzymatickou aktivitou, který štěpí glykosidickou vazbu....... Doplním jen: enzym třídy hydrolas podtřídy glykosidas, specificky štěpí některé glykosidové vazby v proteoglykanech buněčných stěn bakterií a chrání tak organismus před bakteriální infekcí. Baktericidní účinek lysozymu spočívá ve štěpení mureinu, základního stavebního kamene stěny bakteriálních buněk.

Vážený pane, pojem glykosidové vazby neznamená štěpení glukózy (cukru) z potravy, jak jste patrně ve Vašem pojetí pochopil, ale jedná se o složení buněčné stěny bakterií, kterou enzym naruší a tím likviduje nežádoucí bakterie. Doufám, že jsem to vysvětlil dostatečně i pro laiky. Samozřejmě Vám dovoluji opravit případné gramatické chyby, nikoliv však obsah.

S pozdravem MVDr. František Špruček, Ph.D.

Poznámka : Další korespondence již neproběhla. Na celou situaci jsem upozornil pořadatele Medicor Plus.

Životní strategie

Existuje jen jeden cíl: dlouho žít, pokud možno dost dlouho na to, aby jedinec stihl předat polovinu svých genů příští generaci. Toto je hlavní a univerzální cíl všech živých bytostí na této planetě. Strategií k dosažení tohoto cíle je tolik, kolik je forem života. Odhalili jsme mnohé z nich, ale biologové stále objevují nové druhy. Existuje jen jedna správná životní strategie: prodlužovat život a oddalovat jeho konec, smrt.

Sociální chování psů

Životní strategie

Existuje jen jeden cíl: dlouho žít, pokud možno dost dlouho na to, aby jedinec stihl předat polovinu svých genů příští generaci. Toto je hlavní a univerzální cíl všech živých bytostí na této planetě. Strategií k dosažení tohoto cíle je tolik, kolik je forem života. Odhalili jsme mnohé z nich, ale biologové stále objevují nové druhy. Existuje jen jedna správná životní strategie: prodlužovat život a oddalovat jeho konec, smrt.

Životních strategií je mnoho a jsou velice pestré. Zachování privilegovaných ras v boji o život se děje podle četných plánů. Jen v rodině psovitých šelem najdeme tři různé strategie: 1 – osamělé predátory (např. lišky) 2 – lovce v rodinných smečkách (např. šakali) 3 – lovce ve velkých smečkách (např. vlci)

Komunikačních vzorů přibývá od 1 do 3. Život ve společenství má svou cenu, někomu se vyplatí, jinému ne. Lišky řeší setkání s jedinci svého druhu za projevů řízených agresí nebo strachem: útokem, obranou a útěkem.

Šakalové jsou trochu jiní a těžko klasifikovatelní. Při setkáních uplatňují tytéž mechanismy, které najdeme u lišek, ale někdy jejich chování obsahuje naprosto odlišná opatření – jako například když si mladá samice ze smečky začne namlouvat cizího samce. Rodiče dávají jasně najevo svůj nesouhlas, a přesto na ně samice nezaútočí ani neuteče. Šakal projevuje kompromisní chování, kterému říkáme submise.

Pozorováním šelem psovitých, které loví ve velkých smečkách, jako je vlk nebo náš pes, zjistíme, že komunikace znamená více než agresi a strach. Zkušený pozorovatel nepochybuje o tom, že mechanismy řídící setkání vlčí smečky jsou zřetelně odlišné od mechanismů, které velí setkání dvou lišek za sporého světla zimního měsíce. Původně byl tento rozdíl popisován tak, že dávají najevo strachovou agresi, aniž by si lidé uvědomili, že žádný tvor nemůže nikdy dát najevo strach a agresi současně. Někdy se používají lidské termíny, například že dávají najevo dominanci či podřízenost, bez plného uvědomění si významu těchto termínů.

Sociální zvíře je speciální tím, že je schopno kompromisů, vítězství a porážek, a přesto vytěží z každé situace to nejlepší. To znamená, že dokáže užívat i jiné mechanismy než velké motivátory strach a agresi.

Strach
To, co nazýváme strachem, je stresová reakce na něco, co je považováno za nebezpečné. Strach obvykle vede k útěku nebo znehybnění a někdy k sublimačnímu chování.

Strach je pravděpodobně vrozený, protože je životně důležitý pro přežití jedince. Bez strachu nepřežije žádný jedinec dostatečně dlouho na to, aby byl schopen se rozmnožit a předat své nebojácné geny potomkům.

Kdy poprvé novorozenec projeví strachem vyvolané chování, to do značné míry závisí na chování typickém pro jeho biologický druh. Je velmi důležité rozeznat rodiče mezi četnými jedinci stejného druhu, stejně jako faktory ohrožující život. Je pravděpodobné, že mládě použije veškerou svou energii, aby se udrželo při životě. Proto se brzy po narození musí vyvíjet účinné obranné systémy.

Jelikož strach vede k útěku, znehybnění, zvukovému projevu strachu nebo sublimační činnosti, je pro jedince důležité, aby byl schopen projevovat v dané situaci nejúčelnější chování. Je životně důležité reagovat na stimuly vyvolávající strach, například na nebezpečí, téměř reflexivně – jakékoliv zaváhání může jedince stát život.

Agrese
Jak ukázal Lorenz v r. 1963, problém tkví v tom, že pojem agrese je špatně chápán. Je to z toho důvodu, že naše etika říká, že být agresivní je špatné. Je velký rozdíl mezi tím, když někdo agresivní je a někdo pouze projevuje agresivní chování; a zase je zde velký krok od projevování nevyprovokovaného a vyprovokovaného agresivního chování. Ne že by se to nějak lišilo z epistemologického nebo biologického hlediska. Žádné z těchto odvětví se nestará o to, co je správné a co špatné. V běžné řeči ovšem používáme slovo agresivní s negativním významem.

Sociální chování není vrozené, každý jedinec se ho musí během svého života naučit. Proto být sociální znamená stát se sociálním.

Všechna novorozená zvířata jsou sobecká. To můžeme považovat za definici. Když rostou, mohou se tohoto egoismu částečně zbavit a stát se sociálními tvory. My jsme pravděpodobně nejsložitější sociální zvířata, i když mravenci a včely žijí v úžasně komplikovaných společenstvích. Vynalezli jsme slovo, které označuje velmi zvláštní formu společenskosti: altruismus. Znamená nesobecký zájem o blaho druhých.

Pojem altruismus je zajímavý a může nám poskytnout klíč k pochopení skutečné podstaty sociálnosti a k tomu, proč je agrese k sociálnosti nutná. V hrubém slova smyslu projevování altruistického chování znamená projevování sobeckého chování ve složitější podobě – nikoli za účelem získání bezprostřední výhody, nýbrž k dlouhodobějšímu prospěchu. Takové chování je sociální. Je třeba se mu učit, ale lze se mu učit poze tehdy, pokud k němu existuje genetická dispozice.

Agresivní chování má za cíl řešení konfliktů nebo účast v nich. Agresivní chování je motivováno především existencí jedinců téhož druhu, protože ti jsou největšími konkurenty v boji o tytéž základní zdroje. Boj mezi jedinci téhož druhu můžeme pozorovat téměř u všech obratlovců. Nakolik, jak dlouho a jak divoce budou bojovat, závisí na konečném zvážení nebezpečí ve srovnání s užitkem.

Vlci a psi mají podobné strategie. Samci mohou divoce bojovat, ale obvykle si navzájem neublíží silnými čelistmi a zuby, přestože někdy může dojít k nehodě. Tímto způsobem probíhá většina intraspecifických agresí. Jejich výsledkem není významnější tělesná újma, především u sociálních zvířat, kde zvažování výhod a nevýhod nutnosti žít s ostatními dopadá ve prospěch sociálních výhod.

Omezení agreseBoj zahrnuje jistou míru nebezpečí a může vést k vážnému zranění nebo dokonce smrti. Proto evoluce vykazuje sklony k vyvíjení mechanismů, které omezí intenzitu agresivního chování.

Ritualizace agresivního chování je geneticky naprogramovaným omezením boje, jak dokázal Lorenz. Býci hrabou do země kopyty, ještěrky rozpínají kožní záhyb na hrdlech, koně sklánějí hlavy a pokládají uši, šimpanzi třesou větvemi a řvou, vlci a psi vrčí a zaujímají výhružný postoj.

Výhodou ritualizace agresivního chování je skutečnost, že všechny strany šetří energii. Každá může v konfliktu něco ztratit a vše je otázkou propočtu energie a pravděpodobnosti přežití. Vítěz by mohl hodně ztratit, kdyby se v boji vyčerpal; poražený má výhodu, že se dožije dalšího dne a další šance vyhrát. Zraněnému vítězi by se nemuselo podařit dalšího protivníka a mohl by se stát zranitelným vůči predátorům.

Většina druhů má jasné signály, které naznačují akceptování porážky, jež zakončí boj, než dojde ke zranění. Pes si lehne a odhalí nechráněné hrdlo a břicho. Tyto rysy chování signalizují akceptování porážky a bezprostředně zadrží následující agresi. To se děje u mnoha druhů v různých formách a čím společenštější je určitý druh, tím rafinovanější jsou tyto mechanismy. Mezi druhy s dokonale vyvinutými mechanismy zabraňujícími agresi patří pes a jeho prapředek vlk.

Jak už bylo řečeno výše, sociálnímu chování se jedinec musí učit. Klasickým příkladem je fena žvýkající kost, ke které se blíží malé štěně. Fena varovně zavrčí, štěně to ignoruje a pokračuje směrem ke kosti. Když je téměř na dosah kosti, matka vyskočí jako blesk, chytí štěně za čenich a přitiskne ho k zemi. Štěně zakňučí a uteče. Deset minut nato nastane stejná situace. Tentokrát matka zavrčí a štěně se okamžitě zarazí. Olizuje se, vytáčí zadní nohy do strany a hrabe do vzduchu přední packou. To nazýváme usmiřující chování, protože má za následek zastavení agresivního chování protivníka.

Rysy usmiřujícího chování jsou vzory užívané původně k jiným funkcím. Všechny tyto funkce mají společný kladný aspekt. Štěně provádí stejné pohyby, jaké používá při získávání příjemných věcí od života. Olizování je asociováno se sáním, vytáčení nohou se situací, kdy mu matka olizuje bříško, a hrabání tlapkou do vzduchu se stimulací produkce mléka. A to vše funguje! Matka bude dál žvýkat svou kost a štěně může utéci do bezpečí.

Štěně se naučilo důležité lekci: jak se chovat k silnějším agresivním jedincům svého druhu. Přestože si to vůbec neuvědomilo, absolvovalo první lekci ritualizovaného chování.

Účelem mateřského chování není učit štěňata, jak být agresivní, ale jak se agresi vyhýbat. Účelem matčina chování je připravit štěňata na budoucí život ve smečce. Pokusy svědčí o tom, že štěňata, která vyrůstají bez kontaktu s jinými štěňaty nebo dospělými psy, se nikdy nenaučí celému repertoáru sociálního chování. Fena učí potomstvo kompromisům – jak přežít, když jednáte podle svého a když tak nejednáte.

Rozpoznávání znakových stimulů je nejdůležitějším úkolem mláděte bezprostředně po narození. Udržuje ho to při životě. Kompromis je nejdůležitější lekce, již sociální mládě může získat, když se naučilo základním znakovým stimulům, které zachraňují život. Udržuje schopnost společenského života smečky. To dokázala selekce, protože podporuje jedince, kteří si vytvářejí chování, jež jim umožňuje, aby zůstali spolu.

Učení sociálnímu chování znamená učení kompromisům. Dělat kompromisy znamená někdy získat, co chcete, ale někdy to nezískat. Také to signalizuje: „Já ti teď udělám laskavost, ty mi to oplatíš příště." To značí: „Teď tě nezabiju, protože nemůžu lovit sám."

Sociální zvířata spolu tráví mnoho času a konflikty jsou nevyhnutelné. Proto je pro ně rozumné, aby měla vyvinuty mechanismy, kterými mohou čelit nepřátelskému chování. Omezování agresivního a bojácného chování s pomocí utlumení a ritualizace je bezpečné jen zčásti. Čím je zvíře sociálnější, tím větší nutností jsou účinnější mechanismy. Utlumená agrese je pořád agrese; je to hraní si s ohněm za větrného dne. Tato metoda funguje u méně sociálních nebo méně agresivních zvířat, ale vysoce sociální a agresivní zvířata vyžadují jiné mechanismy.

U sociálních zvířat se díky ontogenezi agrese a strachu vyvíjejí další dva motivační faktory – sociální agrese a sociální strach. Pokud je význam slova agrese „jdi pryč, chcípni, už mě neotravuj", pak význam sociální agrese je „jdi pryč, ale ne příliš daleko nebo na příliš dlouho". Stejně tak sociální strach říká „nebudu tě otravovat, když mi neublížíš", zatímco existenční strach nedovoluje žádný kompromis – „buď ty nebo já".

Dominance a submise Sociální agrese a sociální strach se projevují v situacích tady a teď. Motivují jedince, aby používal určité projevy za účelem dosažení stanoveného cíle. Cílem sociální agrese je mít co největší vliv nebo kontrolu, být hlavní prioritou. Proto je budeme nazývat dominance. Termín dominance již samozřejmě existuje pro vysvětlení sociální organizace některých skupin zvířat.

Dominance = výkon co největšího vlivu nebo kontroly, být co nejvýznačnější. Dominance je nadřazenost, nadvláda, vynikání.

Sociální strach má naopak za cíl řešení hrozivé situace kapitulací. Proto je budeme nazývat submise – další termín, který již existuje pro vysvětlení zvířecího chování.

Submise = vzdát se nebo kapitulovat před vůlí či autoritou druhého, dovolit si být něčemu podřízen. Submise znamená kapitulace, ústupek, vzdání se.

Cílem dominance (sociální agrese) není zničení protivníka, ale jeho ovládnutí. Dominance je obvykle spojena s postavením. Dominantní jedinci mají vysoké postavení a submisivní mají nízké postavení. Termíny postavení a hierarchie jsou proto užívány k vysvětlení sociálních interakcí ve smečce psů nebo vlků.

Vztahy dominance – submise jsou v království zvířat rozšířené a mají u mnoha biologických druhů jisté společné rysy. U psů jsou z větší části původně formovány v agresivních potyčkách. Pokud jeden vyhraje boj, nemusí při příštích příležitostech dojít k dalšímu boji, protože poražený jedinec dá pravděpodobně najevo okamžitou podřízenost. To závisí na schopnosti identifikovat jedince ve smečce. Z toho důvodu Lorenz prohlásil, že agrese je nutným předpokladem pro vytváření indivinduálních svazků.

Není správné se domnívat, že jakmile je jednou ustanoven vztah dominance – submise, neobjevují se již žádné další projevy agrese. Tak tomu není ani u kura domácího ani u šelem psovitých. Hierarchie funguje, protože podřízený jedinec často odejde a dává najevo typické smířlivé chování bez jakýchkoli zřejmých známek strachu. Proto dominantní zvíře prostě jen vyžene podřízené při krmení nebo z žádoucího místa.

Hierarchie v přírodě je často velmi subtilní a pro pozorovatele ji bývá obtížné odhalit. Důvodem této subtilnosti je samotná existence dominance – submise: podřízené zvíře se obvykle vyhýbá setkání, přestože ani dominantní se nesnaží vyhledávat šarvátky.

Strategie submise je moudrá. Místo aby se zvíře zbytečně vysilovalo beznadějným bojem, může být pro něj užitečnější vyčkat. Podřízená zvířata, která používají smířlivé a submisivní chování, jsou často schopna zastínit dominantní jedince a těžit z příležitostí, aby získala přístup k životně důležitým zdrojům. Tím, že projeví submisi, získají rovněž výhody členství ve skupině – především obranu proti soupeřům. To je životně důležité pro biologicky druh pronásledovaný predátory a je to užitečné pro sociální predátory, u nichž může ovládání území znamenat přežití.

Upravila: Bára Sajdoková

ŘEČ PSŮ Čerpáno z knihy: Řeč psů (Roger Abrantes): Agresivita Přibližně ve věku 4-5 týdnů života začnou štěňata projevovat první známky agresivního chování. Všechna nově narozená zvířata jsou sobecká. Když vyrostou, mohou ztratit něco z tohoto egoismu a stávají se sociálními. Vymysleli jsme slovo, které popisuje tento zvláštní aspekt sociální existence: altruismus. Je to nesobecká starost o blaho ostatních. Majitelé psů by měli učit štěňata v co nejútlejším věku akceptovat lidi, psy a jiná zvířata. Agonistické chování (řecky agon = boj, potyčka) Jsou všechny formy agresivity, hrozba, strach, uklidňující chování, boj nebo útěk. Agorafobie (řecky agora = shromažďovací místo, tržiště) Je chorobný strach z veřejných míst nebo otevřených prostranství. Alelomimetické chování Je "nakažlivé" chování – tj. chování, které strhává ostatní, aby dělali totéž. Např. vytí. Antropomorfismus Znamená přisuzovat lidské vlastnosti a jednání zvířatům. Majitelé psů často přisuzují svým psům lidské rysy a chování, jako je žárlivost, pocit viny, předvídavost atd. Tyto úvahy však postrádají jakýkoliv faktický podklad. Cenění zubů Když pes stahuje pysky dopředu, znamená to, že je agresivní a dominantní. Pokud má při cenění zubů pysky stažené dozadu, je agresivní a submisivní. Cenění zubů je VŽDY známka agresivity. Defenzivní chování Je reakce na útok. Často je kombinací podřízeneckého a agresivního chování. Psi vyjadřují defensivní chování, když nemají možnost uniknout. Děti a psi Problémy mezi dětmi a psy musí být brány velice vážně a je nutné je okamžitě preventivně řešit. Když je dítě pokousáno psem, je to VŽDY vina dospělých. Pokud si dítě a pes tak očividně nerozumí, důvodem je naše selhání. Dítě nesmí nikdy pykat za neschopnost majitele psa. Pokousané dítě je ostudou pro všechny majitele psů. Pes nesmí nikdy brát do tlamy hračky dítěte. Nedovolte dítěti a psovi hrát fotbal. Vysvětlete dítěti, že nemá před psem utíkat, protože ho bude s největší pravděpodobností pes honit. Utlumujte všechny pokusy psa na dítě skákat. Nedovolte dítěti a psovi spát společně v posteli. Pes a dítě nemají nikdy dostávat společně jídlo. Vždy projevujte úctu ke všem zvířatům a k životu. Hra Hra je vážná činnost. Když hru spojujeme jen s volným časem a koníčky, přehlížíme fakt, že má důležitou roli v životě mladých zvířat. Prostřednictvím hry se štěňata učí "psí jazyk" tím, že si ve styku s příslušníky stejného druhu spojují své a jiné výrazy s chováním, které následuje. Infantilní chování Je způsob, jakým se chovají mladí jedinci. Patří sem sací pohyby, mléčný krok, šťouchnutí do bradavky, hravá úklona, hravý výraz, olizování pysků a šťouchání. Juvenilní chování Typ chování, který stejně jako infantilní chování pozorujeme u mladých jedinců. Jeho součást je typ chování, které se rozvíjí do určitých funkcí v dospělosti. Běžné rysy juvenilního chování jsou žebrání o potravu a hra. Neonatální chování Chování novorozenců. V neonatálním období štěně pouze saje, tráví a spí. Koprofágie Chování, které znamená konzumaci svých nebo cizích výkalů. Existuje mnoho teorií, proč to některá zvířata dělají, ale žádná z nich není uspokojivá. Mrkání Když pes mrká, projevuje tím přátelství nebo podřízenost. Podřízenost Aktivní podřízenost, kdy se pes snaží aktivně uklidnit svého protivníka, například šťoucháním čenichem Pasivní podřízenost, kdy si pes pasivně lehne břichem nahoru a pasivně se nechává očichávat, popřípadě i olizovat. Pozice krku Nadřazený pes nese krk zpříma. Podřízený pes sklání krk a současně odvrací zrak od protivníka a přikrčuje se. Odvrácení hlavy a odhalení hrdla znamená přátelskost a je to uklidňující gesto. Když nadřazený pes odhalí hrdlo, ukazuje tím, že přijal podřízení svého protivníka a že nebude dál pokračovat. Twistový pohyb Twistové chování je pohyb, který prování pes nebo vlk, když vytočí jednu zadní nohu do strany. Účelem tohoto chování je uklidnit protivníka. Jeho původ je v mateřském chování, když fena obrací štěně tím, že mu čenichem tlačí pod zadní nohu a donutí ho tak nohu vytočit. To je pro štěňata zpočátku asi nepříjmené, ale ihned se to změní v příjemný zážitek, když je matka obrátí a olizuje jim tlusté bříško.

---

Základy etologie psů

• Ochočení a domestikace
• Vývoj psa od porodu do dospělosti
• Etogram psa
• Hra

Etologie je nauka o životních projevech a chování zvířat. Pes patří do rodu šelem psovitých (Canis). Příslušníci tohoto rodu žijí v poměrně složitě organizovaných společenstvech – smečkách, a proto mají velmi výrazné sociální cítění. Vztahy uvnitř smečky se řídí určitými pravidly, hierarchie a postavení jednotlivých členů je pevně stanoveno a je potvrzováno a upevňováno pomocí rituálů. Změna může nastat pouze za určitých podmínek. Proto je u psovitých šelem vysoce vyvinuta schopnost komunikace, která jim umožňuje spolupráci při získání potravy (lov na velká zvířata, která by jedinec sám neulovil), obraně teritoria a péči o mláďata.

Ochočení a domestikace

Vlastnosti typické pro zvířata žijící v sociálním společenství (komunikativnost, přizpůsobivost hravost a učenlivost) byly důvodem, pro který člověk začal předka dnešního psa odročovat a posléze i domestikovat.

Ochočení se týká jednotlivce. Je to proces, při němž zvíře, zpravidla mladé, z nějakého důvodu opustí své přirozené prostředí a žije pohromadě s člověkem. Ochočené zvíře se vzhledem ani duševně neodlišuje od příslušníků svého druhu.

Domestikace je proces týkající se populace. Domestikovaná zvířata v zajetí nejen žijí, ale také se v něm rozmnožují po více generací. Dochází ke změnám v morfologii a fyziologii zvířat, která jsou výsledkem jednak přizpůsobení se umělým podmínkám a také výsledkem zásahů člověka, zejména při výběru rodičovských partnerů. Tyto změny jsou dědičné a upevněné.

Vrozené a získané chování psa

Chování je nejvyšší formou biologické adaptace na podmínky vnějšího prostředí. Chování dělíme na vrozené a získané. Chování zvířat je možné rozložit na sled prvků, tzv. aktivit. Čím je aktivita jednodušší a čím jednodušší je podnět, tím je možné snadněji rozlišit, zda jde o aktivitu vrozenou či získanou. Například ucuknutí psa při přišlápnutí tlapky je jednoznačně reakce vrozená (tlak vyvolal úhybný manévr), usednutí na povel je reakce získaná (psovod ji docílil cílevědomým působením na psa), pronásledování a ulovení kořisti nebo sociální projevy jsou směsí reakcí vrozených a získaných (základní schéma je vrozené a jeho intenzita a forma je ovlivněna získanými zkušenostmi).

Vývoj psa od porodu do dospělosti

Vývoj psa od porodu do dospělosti můžeme rozdělit do několika fází. Po vlastním porodu následuje fáze vegetativní, dále fáze přechodná, fáze vtištění, fáze sociability, fáze sociálního uspořádání, fáze uspořádání smečky, puberta a dospělost. Tyto fáze se vzájemně částečně prolínají.

Porod

Při porodu je štěně velice málo vyvinuté, zejména co se týká smyslů. Na svět přichází hluché, slepé a neorientuje se ani čichem. Rozhodujícím orientačním smyslem je pro štěně hmat. Je vybaveno jen několika základními pohyby a zvukovými projevy. Aktivně vyhledává teplo a struk. Ztratí-li kontakt s matkou a případně sourozenci, protestuje pištěním. Tento projev zaktivuje matku, která ho přinese nebo přistrčí do pelechu.

4 Vegetativní fáze (první 2 týdny po porodu)

V této době štěně prakticky pouze spí, pije a vyměšuje. Veškeré vrozené vzorce chování směřují pouze k zachování, nevytváří sociální vztahy.

Přechodná fáze (3. týden po porodu)

V této době dochází u štěňat k otevírání očí, postupně začínají vidět a slyšet a navazují kontakty se sourozenci. Poprvé můžeme pozorovat zájem o sourozence a veškerá aktivita už nesměruje pouze k nalezení struku (štěňata šplhají po matce, objevují se první neobratné pokusy o souboje se sourozenci, zkoumají předměty vložené do pelechu – hračky, lidskou ruku apod.).

Fáze vtištění (4. až 7. týden po porodu)

V této fázi se výrazně zlepšuje schopnost pohybu. Štěňata následují matku i mimo pelech.

V tomto věku je žádoucí, aby měla štěňata dostatečný kontakt s člověkem, aby si ho vtiskla jako příslušníka druhu. Pokud se jim ho nedostane v plné míře, je pravděpodobné, že budou mít později problémy s navazováním kontaktu s člověkem. Vtiskávání se netýká jen příslušníků druhu, ale například i potravy. Štěně, které v tomto věku neochutná syrové maso, ho v dospělosti zpravidla odmítá. Od 4 týdnů věku štěňata používají širokou škálu projevů sociálního chování – vrtění ocáskem, ježení srsti, sklápění uší, pokusy o vrčení, podřízení postoje spod.

Pokud jsou štěňata ve fázi otištění v kontaktu s dospělými psy ti se k nim chovají velice shovívavě.

4 Fáze sociability (8, až 12. týden)

V této době jsou štěňata velice aktivní a zvláště agresivita mezi sourozenci dosahuje vysokého stupně. Naopak vůči dospělým psům se učí štěňata užívat podřízené postoje a tlumit tak agresivní chování vůči sobě. Dospělí psi jsou vůči štěňatům poněkud razantnější a štěňata začínají být omezována na své dosavadní svobodě.

V tomto věku štěňata ochotně přijímají člověka jako partnera při hře a uznávají jeho nadřazenost.

Ačkoliv jsou štěňata velice hravá a podnikavá a měla by už zcela samozřejmě důvěřovat lidem, jsou ještě poměrně významně vázána na matku a domácí prostředí.

Fáze sociálního uspořádání (4. měsíc)

V této fázi se začínají výrazně projevovat rozdíly v temperamentu a sebevědomí mezi jedinci. Dosud společensky rovnocenná štěňata si začínají budovat hierarchii, nejprve mezi sebou a postupně i v širší smečce. Přestože mladí psi mívají svým způsobem výlučné postavení (a to ve smečce jak výhradně psí, tak i ve společenství lidí a psů, zvláště je-li v takovém společenství více než jeden pes), na budoucí místo v hierarchii lze usuzovat podle chování psa již od 3 až 4 měsíců věku. Věk od 12 týdnů je vhodný pro výběr štěněte, zvlášť pokud je určeno k výcviku.

4 Fáze uspořádání smečky (5 až 6 měsíců po porodu)

V tomto věku si pes vytváří pevnou vazbu na smečku (nebo psovoda), upevňuje své postavení a také si ověřuje a fixuje existující řád. Zkušenosti nasbírané v tomto období jsou důležitým vkladem do budoucího života psa.

Vlk žijící v přírodě se v tomto věku učí lovit ve spolupráci se svými rodiči a případně i staršími sourozenci. Pes se analogicky v tomto věku učí spolupracovat s člověkem a podřizovat se jeho vedení. Není důležitý obsah výcviku či výchovy ale je nutný úzký kontakt s člověkem a prvek spolupráce.

Pokud je pes v tomto věku zanedbáván a nedostane příležitost k získávání zkušeností, bude později velmi těžké zjednat nápravu.

Puberta

V období puberty začínají psi vyvíjet sexuální aktivity. Nástup puberty je ovlivněn jak individuálním vývojem psa, tak i plemennou příslušností. Obecně se začátek puberty udává mezi 6. až 7. měsícem věku psa. Menší a přešlechtěná plemena vstupují do tohoto období dříve než plemena velká, primitivní nebo s podílem vlčí krve.

4 Dospělost

V dospělostí jsou poměry ve vlčích a psích smečkách z hlediska sociálního postavení, potažmo chování jejich členů, různé.

Ve vlčích smečkách je hodnostní postavení poměrně složité a vztahy jednotlivých členů jsou pevně stanoveny. Vztahy podřízený – nadřízený vedou ve dvou liniích, zvlášť mezi psy a zvlášť mezi fenami. Absolutním vůdcem je vlk, tzv. samec alfa, kterému jsou podřízeni všichni samci ve smečce, tzv. jedinci beta a gama. Samice alfa je podřízena samci alfa a jí jsou podřízeny ostatní samice ve smečce. Nadřízení alfa jedinci (zejména samec) sice přijímají projevy podřízenosti od psů i fen, ale v zásadě jak pes alfa, tak fena alfa kontrolují vztahy zejména mezi příslušníky svého pohlaví. Štěňata jsou podřízena dospělým jedincům alfa, beta i gama. Na nejnižší příčce společenského uspoř dání jsou jedinci omega. Tito jedinci jsou prakticky bezprávní (bez ohledu na pohlaví), např. jsou nemilosrdně odháněni od krmení v době nouze. Samec alfa si hlídá svoje postavení zejména vůči jedincům beta, kteří mu stojí nejblíž, V zárodku tlumí agresivní projevy nejen vůči sobě, ale i vůči níže postaveným členům smečky. Fena alfa kontroluje feny zvláště v období rozmnožování, aby si žádná z podřízených fen nezaložila rodinu. Pokud k tomu dojde, nezřídka vrh takové feny zlikviduje.

Psí smečka je uspořádána poněkud jinak a postavení jednotlivých členů do jisté míry ovlivňuje i člověk. Vztahy podřízený – nadřízený jsou v jedné linii bez ohledu na pohlaví. Alfa jedincem bývá často fena, zvláště pokud je start Mláďata jsou nejníže postavenými členy smečky. Člověk mívá v psí smeče obvykle pozici super alfa, postavení, které by žádný pes neměl ohrozit. Zřídka se najde pes tak sebevědomý, že se pokusí na tuto pozici zaútočit. Častěji s člověk svým nejistým jednáním dostane do pozice tzv. pouhá alfa a pak může dojít ke střetu. Na rozdíl od vlka věkem dospělý pes zůstává duševně nezraj (což je znak domestikace), a proto se člověku podřizuje velice ochotně. Ve vlčí smečce by si člověk vůdčí postavení nezískal tak snadno a musel by si ho neustále upevňovat.

Psovod vlastnící dva psy se ocitá v situaci vůdce smečky. Pokud není jede ze psů výrazně submisivní, to znamená že nezaujme podřízenou pozici prakticky dobrovolně, budou oba psi soupeřit o pozice a přízeň psovod; Vhodným přístupem může psovod docílit rovnocenného postavení obou psů. Naopak nespravedlnostmi nebo střídavým protežováním jednoho či druhého psa výrazně přispěje k neustálým šarvátkám mezi psy.

Etogram psa

Etogram psa představuje souhrn funkčních okruhů vrozeného chování psa. Mezi nejdůležitější okruhy patří: lovecké chování, obranné chování, sexuální chování a sociální chování.

Lovecké chování

Tento funkční okruh byl domestikací psa zasažen snad nejvíce. Nejenže pes je od útlého mládí ovlivňován ve svém loveckém chování (nesmí honit zvěř nesmí si všímat domácí drůbeže apod.), ale už samotný dědičný základ loveckého chování je dlouhodobým šlechtěním zasažen a tyto změny jsou dědičné upevněny. U některých plemen je lovecký pud silně utlumen, u některých je lovecké chování modifikováno (např. vystavování u ohařů, štvaní bez přiblížení ke kořisti u chrtů) nebo přesměrováno (specializace na pernatou zvěř).

Lovecké chování směřuje k zajištění potravy pro jedince i smečku.

Obranné chování

Obranné chování se týká zejména teritoria. Naprostá většina psů bez ohledu na plemeno má silně zachovaný smysl pro obranu teritoria. I velmi drobný pes se proto zpravidla pokouší bránit své teritorium i proti podstatně většímu vetřelci.

Sexuální chování

Sexuální chování směřuje k produkci potomků a tím k zachování rodu. Patří sem výběr partnera, páření a péče o mláďata. Do všech těchto činností psovi výrazně zasahuje člověk.

Sociální chování

Do tohoto funkčního okruhu patří veškeré projevy a aktivity, které upevňují a upravují vztahy a spolupráci uvnitř smečky.

Umění rozeznat a schopnost posoudit signály, které pes dává, je pro psovoda nesmírně důležité. I v případě, že pes slouží jako společník, jsou k bezkonfliktnímu soužití nutné základní znalosti projevů psa. Pokud má pes vykonávat často velice náročné činnosti, ke kterým směřuje výcvik, a kvalitně spolupracovat se psovodem, musí vzájemný vztah psa a psovoda fungovat naprosto perfektně. Toho však bez znalosti sociálních projevů psa dosáhnout nelze.

Nejdůležitější sociální projevy psa jsou: teritoriální chování, udržování individuální vzdálenosti, udržování maximální vzdálenosti, udržování hierarchického uspořádání, agresivní chování, imponování, protestní chování, podřízené chování, přátelský kontakt a neutrální kontakt.

Teritoriální chování

Vlci v přirozeném prostředí volné přírody, zvláště v době rozmnožování, si velmi intenzívně brání svoje teritorium. To lze rozdělit na tři okruhy: domov I. řádu (doupě), domov II. řádu (bezprostřední okolí) a potravní revír (jeho velikost kolísá podle místních podmínek).

Teritoriální chování zůstalo zachováno i u psa, ovšem omezuje se zejména na domov I. a II. řádu. Teritoriální agresivitu uplatňuje pes jak vůči příslušníkům svého druhu, tak vůči lidem. Obrana teritoria ("hlídání") bylo patrně jedním z prvních způsobů využití psa. Intenzita těchto projevů je závislá na plemenu a výcviku. Ve svém teritoriu projevuje pes podstatně vyšší sebevědomí, než jaké by projevoval na území neutrálním. V tomto případě je ochoten napadnout i protivníka objektivně silnějšího. Pokud je tímto protivníkem pes, zpravidla ustupuje, v okamžiku, kdy se "vetřelec" ocitne za hranicí teritoria, "obránce" se stáhne. Pokud tak neučiní, dojde zpravidla k fyzickému střetu.

I pes si značkuje širší revír, který si však obvykle nebrání. Známé značkování močením a trusem má proto význam informativní ("byl jsem tady"). Často je značkování močením a trusem u sebevědomých jedinců doprovázeno hrabáním (mezi prsty jsou uloženy pachové žlázy takže tímto způsobem pes zanechává další výrazný pachový otisk).

Udržování individuální vzdálenosti

Každý jedinec si v rámci smečky brání jakési "soukromé teritorium", jeho porušení ostatními členy smečky (včetně člověka) je pociťováno jako porušení pravidel. Čím vyšší postavení má jedinec ve smečce, tím větší udržuje obvykl individuální vzdálenost. Podle udržování individuální vzdálenosti např. při oč počinku lze usuzovat na postavení jednotlivých členů smečky. Výlučné (část vyvýšené a nejpohodlnější) místo zaujímá nejvýše postavený jedinec.Čím větší jsou rozdíly mezi psy, tím větší je fyzický odstup. Jsou-li např. dva psi v domácnosti téměř nebo zcela rovnocenní, mohou spolu sdílet boudu neb podlážku, ale i tak leží zpravidla každý zvlášť.

Pokud si člověk připustí psa příliš k tělu, např. dovolí-li mu spát v postel může se připravit o své postavení super alfy. Může pak dojít k tomu, že pes svého majitele napadne a pokusí se převzít vyšší postavení.

K překonání hranic individuální vzdálenosti slouží rituály (výzva ke hře, sexuální výzva, seznamovací chování). Z povinnosti dodržovat individuální vzdálenost jsou do určitého věku vyjmuta štěňata. Je zajímavé, že nedodržen individuální vzdálenosti (narušení soukromí) ze strany výše postaveného jedince dává v tomto případě níže postavenému členu smečky právo protest a agrese vůči narušiteli, která v tomto případě není výše postaveným jedince trestána.

Udržování hierarchického uspořádání

Hierarchické uspořádání (hodnostní pořadí) je určeno jak v klasické psí smečce, tak ve společenství jednoho či několika lidí a jednoho nebo více ps1 nebo také ve dvojici psovod – pes. Psovod má usnadněno zaujmout vyšší postavení, protože pes obvykle respektuje biologickou nadřazenost (tento jev není nijak ojedinělý, vyskytuje se i mezi divoce žijícími druhy zvířat) Přesto může dojít k situaci, kdy se pes postaví výše než člověk, ať už zaujmi pozici absolutního vůdce nebo hodnostně "přeskočí" některého člena rodiny. V takovém případě je vždy na vině člověk. Pes zaujímá jen takové postaveni jaké mu člověk dovolí zaujmout. Psovod může velice výrazně ovlivnit vztah mezi svými psy. Spravedlivým jednáním, při němž se vyvaruje upřednostňován jednoho psa na úkor druhého, lze u přibližně stejně sebevědomých jedinců dosáhnout jejich rovnocenného postavení. Takoví jedinci se bud' vzájemně respektují ve všech ohledech, nebo častěji při různých příležitostech s v privilegovaném postavení střídají. Například jeden pes uplatňuje přednosti právo na sport, druhý má výsadu zaujmout postavení blíže u psovoda při chův u nohy spod.

Hodnostní odstup jak mezi psy, tak mezi psem a psovodem může kolísat. Prvním a nejčastějším příznakem zmenšení hodnostního odstupu mezi psem a psovodem bývá neposlušnost psa. Takovou situaci způsobí zpravidla psovo svou nejistotou nebo nedůsledností.

Agresivní chování

Agresivita je důležitá emoce pro zachování druhu. Agresivita spouští agresivní chování – útok. Rozeznáváme agresivní chování tlumené a netlumené.

Netlumené agresivní chování se vyskytuje poměrně zřídka a dochází k němu v extrémních situacích. Ve smečce nikdy nevypukne náhle, vždy mu předchází období drobných konfliktů, která vystupňují napětí a těsně před útokem pes výrazně hrozí. Nejdůležitějším signálem, který předchází vlastnímu útoku, je upřený pohled protivníkovi do tváře (pes protivníka "fixuje" očima), vyceněné zuby a zježená srst, zejména na hřbetě. Podle sebevědomí psa v daném okamžiku (agrese obranná nebo útočná) mohou být ušní boltce vzpřímené dopředu nebo položené vzad, ústní koutky široce roztažené nebo skleslé dolů, ale na samotném faktu agrese to nic nemění.

Tlumená agresivita je podstatně častější než netlumené agresivní chování. Její projevy sahají od běžných bitek mezi psy na neutrálním území, které mají rozhodnout o okamžitém vzájemném postavení (krátké zákusy po nichž následuje rychlé puštění, snaha útočit shora, hlučnost při boji a minimum zranění), až po rituální projevy, jako je například chytání za nos. Tlumená agresivita nahrazuje skutečný boj tam, kde ho není nezbytně třeba a je jedním z opatření, které šetří energii a zdraví jedince a pomáhá k zachování druhu.

Imponování

Imponování se objevuje v okamžiku, kdy se setkávají jedinci, jejichž sociální postavení je nejisté. Imponující pes demonstruje svoji sílu. Toto chování na rozdíl od hrozby nepředchází útoku, i když v případě dvou sebevědomých jedinců může na hrozby a posléze bitku dobít.

Imponující pes stojí nebo obchází druhého psa se zdviženým ocasem, hlavu drží vzhůru, uši vztyčené a nasměrované kupředu. Dívá se před sebe do dálky a pečlivě dbá, aby nehleděl na druhého psa. Může mít rovněž zježenou srst a může tlumeně vrčet. Od hrozby se imponování liší hlavně tím, že imponující psi na sebe nikdy nehledí přímo a v žádném případě nekrčí pysky a neukazují zuby.

Imponující chování používá pes tehdy, pokud sociální postavení druhého jedince je blízko jeho vlastnímu. Proto pes obvykle neimponuje štěňatům nebo výrazně menším psům. Takto někdy dochází ke groteskním situacím, kdy např. novofoundlandský pes přehlíží hystericky rozzlobeného trpasličího pinče nebo ho lhostejným pohybem tlapy převalí na záda (jako by to udělal za stejné situace štěněti).

Protestní chování

Protestní chování je užíváno zejména níže postavenými jedinci bud' jako odpověď na nevhodné chování jiného (výše postaveného) psa, anebo ho využívají velmi nízko postavení jedinci jako první předzvěst sociální expanze. V takovém případě sami vyhledávají situace, které je opravňují k protestu.

Protestující pes zaujímá pokornou pozici, ale hlavu stáčí k obtěžujícímu nadřízenému otevírá tlamu dokořán a ukazuje zuby. Nekrčí však pysky a neurčí. Pokud partner nevezme protest na vědomí, protestující pes se brání kousáním. Přitom však zpravidla kňučí nebo zakvílí. Nadřízení psi až na malé výjimky takovýto útok netrestají.

Protestní chování označujeme také jako obrannou hrozbu, není však projevem strachu. Jejím účelem není vyvolat konflikt, ale zamezit nežádoucímu chování partnera.

Podřízené chování

Účelem podřízeného pokorného chování je tlumení agresivity. Obvykle hod užívá podřízený jedinec vůči nadřízenému, ale i sociálně výše postavený člene smečky tlumí pokorným chováním protestní agresivitu níže postaveného partnera. Pokorné gesto může použít i sebevědomý jedinec zároveň s imponujícím chováním, aby tak zabránil útoku ze strachu (takový pes stojí v imponujícím postoji, ale nehledí před sebe, nýbrž odvrací hlavu a nastavuje krk ze strany, nikoliv hrdlo jako podřizující se pes).

Do kolekce podřízeného chování patří také smířlivá gesta. Nejvýznamnější je zdvihání tlapky. Opět ho mohou použít jak podřízení, tak nadřízení jedinci (u nadřízených jedinců se takové gesto označuje jako uklidňující). Pes při tomto gestu zvedá tlapku a natahuje ji k partnerovi, Nadřazení psi mají obvykle snahu položit tlapku podřízenému psovi na bok. Dalším gestem z repertoáru podřízeného chování a z hlediska psovoda důležitým indikačním znakem je olizování. Snaha olíznout partnerovi (psovi nebo člověku) ústa nebij obličej, je jednoznačně přátelské a podřízené gesto. Už samotné vysunuti jazyka z tlamy, i když je pes třeba odvrácen, je důležitý signál při navazování kontaktu, zvláště s dospělým psem. V okamžiku, kdy se dosud rezervovaný pes začne (zvláště při pochvale) olizovat, je to jasný signál, že se podřídí a naváže s novým psovodem kontakt.

Velmi výraznými a důležitými soubory v repertoáru podřízeného chování je pasívní a aktivní podřízení. Pasívní podřízení je velmi účinný mechanizmus tlumící agresivitu nadřízeného jedince. Podle závažnosti situace a podle stupně sociálního rozdílu mezi zúčastněnými je i intenzita projevu pasivního podřízení různá. Od prostého odvrácení pohledu a stažení ocasu mezi nohy až po přel valení na záda, nastavení břicha spojené se strnulostí a často i pomočením (pomočení je reminiscencí na chování štěňat vyprazdňujících se během masáže břicha a análního otvoru při ošetřování matkou v útlém věku). Aktivní pod řízení (výzva ke hře) je vyjádřením touhy po co nejpřátelštějším kontaktu Není odpovědí na hrozbu, ale naopak je užíváno k vyvolání přátelské aktivit netečného partnera. Výrazy aktivního podřízení jsou jak hlasové (poštěkávání nebo vzrušené pískání, tak i pomocí gestikulace (snižování přední části těla s rozhozenými předními končetinami, naklánění hlavy na stranu a horlím mávání ocasem). Výzvou ke hře může být hraný útok, pohyby z repertoáru loveckého chování, plížení apod. Pro tyto projevy jsou charakteristické pře hnané a prudké pohyby, hlučnost, vrtění ocasem, případně celou zadní část těla. Rituál zdravení a výzvy ke hře také pomáhá k překonání hranice individuální vzdálenosti, aniž by došlo k protestu. Výrazy výzvy ke hře může použít i nadřízený jedinec k vyprovokování hry nebo při dvoření feně.

Přátelský kontakt

Přátelský kontakt je chování, u kterého jsou projevy podřízenost a nadřízenosti zcela potlačeny. Utužuje vztahy ve smečce. Projevuje se tzv. komfortním chováním, tj. péčí o srst partnera a olizováním zejména uší. Jedinec, kterému je takto pozornost projevována, ji obvykle zdánlivě ignoruje.

Neutrální kontakt

Dochází k němu v situacích, kdy se stýkají psi, kteří nepatří do uceleného společenství (smečky), ale znají se. Např. na cvičišti, v parku apod. Je charakterizován krátkým očicháváním zpravidla obličeje a uší, posléze i genitálu. Pouze sociálně nejistí nebo bázliví jedinci vykazují podřízené postoje.

Hra

Hra je typickým projevem zejména štěňat, dospělí psi si však rovněž často hrají. U štěňat má hra zejména význam jako příprava a trénink na běžné činnosti, zatímco dospělí psi mají zájem jen o určité hry a za určitých okolností. Nebude si hrát pes, který není v dobré psychické kondici (např. je vystrašený, rozzlobený) nebo je fyzicky indisponován (je unavený, má hlad). Pro hru je obecně příznačné experimentování, pes zkoumá vlastnosti předmětu nebo reakce partnera, se který'm si hraje. Hry můžeme rozdělit na solitární, náhražkové a sociální.

Solitární hry jsou hry bez partnera, pes si hraje s předmětem. U psů jsou méně časté, jako srnečkové zvíře preferuje hru s partnerem. Tyto hry se rekrutují z okruhu loveckého chování a předmět nahrazuje kořist.

K náhražkovým hrám se pes uchyluje v případě, že partnera nemá je sám a nudí se. Nejtypičtější je známé honění se za vlastním ocasem.

V případě sociálních her musí být přítomni minimálně dva jedinci. Výzva ke hře se projevuje širokou škálou gest od drobných hopsavých poskoků vrtění ocasu a sklánění přední části těla k zemi až po hravý útok.

Emoce (pocity)

Stejně jako člověk je i pes schopen prožívat různé emoce (strach, hněv, zuřivost, radost, náklonnost apod.). Emoce dělíme na kladné (libé, příjemné) a záporné (nelibé, nepříjemné) a dále na krátkodobé a déletrvající, Krátkodobé trvají několik sekund až minut. Bývají velmi výrazně projevované a snadno proměnlivé. Déletrvající trvají několik hodin až dnů, Pomalu se mění a hůře se určují. V případě déletrvající emoce je třeba pečlivě zvážit všechny okolnosti. Psi při změně psovoda nebo prostředí mohou být emočně naladěni určitým směrem, takže normálně vyrovnaný pes se může jevit jako melancholický či plachý nebo naopak agresivní..

Projevy emocí jsou různorodé. Strach může pes vyjadřovat aktivním nebo pasivním způsobem. Při pasivním způsobu pes znehybní, často v pozici připomínající podřízenost, má-li pes čas ji zaujmout. Od projevu pasivní podřízenosti se projevy strachu liší hlavně absencí nastavování břicha a hrdla, protože pasívní podřízeností pes blokuje případné agresivní jednání jiného psa (nebo i člověka), při projevech strachu pes agresi předpokládá. Proto se snaží zaujmout pozici vleže na břiše, zranitelné partie má přitisknuté k zemi, nebo se aspoň přikrčí. Při aktivním způsobu pes uhýbá, utíká nebo útočí. Strach je okamžitá reakce na bezprostřední hrozbu.

Úzkost je emoce bez přímé příčiny a trvá zpravidla dlouhodobě. Projevuje se plachostí a nejistotou a konkrétní příčina nemusí být jasná.

Radost projevuje pes při hře, vítání pána apod. Pes se natahuje, hlavu zvedá směrem k partnerovi pokládá uši k hlavě, vrtí ocasem. Je popisován i "úsměv psa", kdy pes otvírá tlamu a zvedá (nikoliv krčí) horní pysk. Pes může radost projevovat rovněž pobíháním, poštěkáváním, výzvou ke hře apod.

Náklonnost udržuje vztahy mezi členy smečky a charakterizuje také vztah psa k majiteli nebo psovodovi. Náklonnosti chybí rys altruismu (sebeobětování), nikdy proto nepřekoná pud sebezáchovy. Pokud někdy dochází ke zranění nebo úmrtí psa při obraně psovoda, je to proto, že pes nedokáže posoudit následky. Jedná tak, jak mu bylo vštípeno při výcviku, kde pes z modelových situací vychází pravidelně jako vítěz.

Agresivita je emoce, která spouští agresivní chování. Může být útočná nebo obranná. Jejím projevem je vrčení, ohrnování pysků, pohled upřený do tváře protivníka, snaha opticky se zvětšit (zdvižený ocas, zježená srst).

Od agresivity je nutné odlišit loveckou náruživost, která se projevuje štěkáním psa, kňučením, tlama se otvírá do široka bez ohrnování pysků, pes se snaží o aktivní pohyb vpřed (směrem ke kořisti) nebo aspoň přešlapuje na místě.